Pracovitý, obětavý mladý muž, co něco dokázal

 Byl jednou jeden mladý muž, který spojoval věrnost přesahujícímu ideálu s pracovitostí a obětavostí. Není divu, že se vypracoval a byl velice úspěšný.
Príma ne? Kolikrát jsem slyšel na dresu politika i nepolitika: "Nejde mu upřít, že toho hodně dokázal!" "Alespoň to není žádnej neschopnej zoufalec, ale umí a zařídí!"
Tenhle mladý muž měl svůj vzor úspěšnosti v šéfovi, říkal o něm: "Hitler se mohl mýlit úplně ve všem. Mimo diskusi však zůstává jedno: byl to muž, který se ze svobodníka německé armády dokázal vypracovat na vůdce téměř  osmdesátimilionového národa…. Již tento úspěch byl pro mne důkazem, že se mu mám podřídit."
Ano, byl to Adolf Eichmann. Dotáhl to také daleko. Litoval však dvou věcí. Za prvé, že vyvraždění židů nedotáhl do konce. Na kolik v té upřímné lítosti byl antisemitizmus a nakolik vědomí, že mohl být ještě pracovně zdatnější? Druhá lítost byla sebelítost. Skončil jako podplukovník, dalšího povýšení se nedočkal! A přitom se tolik snažil! Tahle křivda ho tak bolela, že o ní plakal na rameni židovského vyšetřovatele v Izraeli a snad čekal, že bude politován.
Pracovitost a zapálení pro věc, další vlastnosti, kterým dáváme kladná znaménka, mu tedy také nechyběly.
A obětavý byl! Pocitem osobní oběti a sebelítostí byly ostatně prostoupeny jednotky SS vůbec. Cítili se jako hrdinové, kteří na sebe vzali těžký, hnusný úkol, aby jejich děti už nemusely! Vyhlazování nazývali "konečným řešením" vraždy "euthanasií". Léčili svět od nevyléčitelně nemocných, nemocných svým původem.
Obětovali se, pro přímo transcendentální ideu!
U Eichmanna, stejně jako u Himmlera to bylo navíc spojené s citlivostí. Oba nesnesli vidět popravy, dělalo se jim  fyzicky zle. Ovšem empatie k zabíjeným, včetně žen a dětí - nic. Bylo to pro ně ošklivá práce s materiálem, nikoliv lidmi.
Eichmann nikdy nepochopil, čím by mohl být vinen. Sám přeci nikomu neublížil! Jen úřadoval!

Tak až někdy budeme přiřazovat k vlastnostem jako je idealizmus, pracovitost, obecná občanská slušnost, obětavost kladné znaménko, tak bacha!
Úspěch (ta modla), také svědčí, sama o sobě, jen o tom, že onen člověk je schopný. Může být i všehoschopný.
Kladné a záporné znaménka určuje... nemyslím že cíl. Myslím (se opakuji) metoda. Soucit a laskavost a věrnost pravdě - ó jak strašně nemoderní!

P. S. Himmler  ani to maso nejedl a hlásil se k buddhismu a vůbec byl esotericky zaměřený.
No, takže tak.