Disclaimer: Následující je moje osobní ujasňování, proč jsem ve svém putování došel po letech ke křesťanství. Je to pouze mé laické zamyšlení.
Proč "následovat Ježíše"?
Křesťanství (tak jak se vyvinulo) je pokus o odpověď na otázku, proč a jak žít. Odpověď Ježíšova, dle jednoho trochu kontroverzního profesora a kněze, je v překladu do současna: "Chovej se tak, abys nebyl kokot!"
Asi je to přeci jen zjednodušení, ale v zásadě - ano!
Není to málo na velké náboženství?
Není to málo na celý lidský život?
Nakonec je z toho náboženství pro nějaké dvě miliardy lidí.
Náboženství, které ale samo dost často v tomhle nekokotství selhává.
A úkol pro jednotlivce, který se beze zbytku nikomu nikdy nepodařilo zvládnout.
Takže trochu moc?
Ježíš nás upozorňuje a neustále opakuje, že jako lidé budeme chybovat. Ovšem, že, pokud jsme jeho následovníci, tak si svá selhání přiznáme a v účinné lítosti se pokusíme své chyby napravovat, V neustálém, upřímném zápase se zlým zvířátkem v nás.
Také nás ujišťuje, že naše činy, i ty nejmenší, mají hluboký ontologický význam.
A smrt, že není absolutní zánik, ale je hlubokou proměnou.
Též, že hodnota člověka není dána bohatstvím (to je naopak překážkou), ani postavením, ani jeho schopnostmi, dokonce ani moudrostí samotnou. Je dána jeho mírností, schopností odpouštět a především ochotou konkrétně pomoci. Jeho soucitem a laskavostí.
Nejvyšší hodnota je Láska.
Ta jediná je cestou k hlubokému pochopení a proměně do sebe uzavřeného ega v opravdového člověka.
Jak nenásledovati Ježíše
Jan nám vypraví, jak na poslední večeři vstoupil ďábel do Jidáše. Vešel do něj soustem chleba, který do vína namočil sám Kristus!
Značně matoucí! Na ustanovení eucharistie, skrze tuto, vstoupilo do učedníka zlo?
Něco se pokazilo? Rozbilo?
Řekl bych (vysvětlení je samozřejmě možných mnohem víc), že je to důrazné upozornění, že samotné praktikování rituálů, vyznávání, před ďáblem neochrání. Naopak, obřadnictví se může stát branou, kterou do nás zlo vejde a ovládne nás. Když se stane prázdnou exhibicí, případně začne sloužit jako alibi pro naše sobectví. Nebo ještě Hůře, poslouží jako legitimizace nenávisti.
Máme dost příkladu z historie i současnosti
"Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do nebeského království..." Varuje sám On a znovu a znovu říká, že jen živé, konkrétní následování, je to, oč kráčí.
Těch zbylých jedenáct apoštolů na Poslední večeři bylo "přijato". I přes zradu Petra, nevíru Tomáše, spánek v Gatsemanech a útěk od Mistra po jeho zatčení.
Proč tahle selhávající parta je OK a Jidáš ne? Pro lítost a snahu příště neselhat, je jedenácti odpuštěno. A víru, že to má cenu. Naději, že i když to dopadne špatně, ten hluboký smysl to má
Jidáš propadne zoufalství, ztratí víru v možnost odpuštění, víru v lidskost jiných, víru v sebe. Ztratí i víru v Ježíše, nevěří, že mu může být odpuštěno.
Bylo by mu odpuštěno? Vim já? Ale myslím že ano! Vždyť byl jen zoufalým nástrojem krásného - strašného - nadějiplného proroctví.
Nebylo mu odpuštěno proč? Nemohlo, nežádal.
Snad někde v nějakém nebi si tom ti dva promluvili.
Křesťanství po staletí spoluutvářelo naší civilizaci (myslím tím civilizaci materialní a exaktní) a civilizace zase naopak křesťanství. Jak ono, tak civilizace občas tím setkáváním utrpěli na kvalitě. Ale stejně jsem přesvědčen, že pozitiva výrazně převažují. Když se oprostíme od masochistického sebemrskačství za své chyby.
Každopádně jak naše civilizace a naše křesťanství jsou provázené a spíš než jedno či druhé eliminovat (je to marné v obou případech) by bylo lepší si vzít to dobré a obého.
Není moderní euroamerické myšlení poněkud "Jidášovské"? Ztráta víry v budoucnost, ztráta naděje na spásu, ztráta naděje ve smíření s ostatními i se sebou samým, ztráta doufání v odpuštění a nakonec sebevražedné chování.
