Vztahy, tahy, hihi, hy

 Z generace na generaci jsou vkládány do myslí žen a  mužů nejedny stupidity.
Jedna z nejvýraznějších je ta, že muži se učí opovrhovat ženami a ženy nenávidět muže.
Stupidita je zde diagnóza, ne nadávka,  používám definici Carlo Mario Cipolly (1922-2000): "Stupidní člověk je ten, který způsobí ztráty jinému člověku, nebo skupině osob, aniž z toho má jakýkoliv užitek; dokonce může i sám utrpět ztrátu."
Opovrhování ženami nutně vede k jejich další nenávisti k mužům ("všichni jsou stejný a je třeba s nimi neustále bojovat") a také ona nenávist vytváří další a další opovržení ("blbá zlá slepice"). 
Kruh se uzavřel.
Výhody to nepřináší nikomu (vynechám-li ukojení perverzních pudů), ztráty jsou tragické pro všechny,
Tento poklad stupidity předávají otcové synům, matky dcerám, kamarádky kamarádkám a kamarádi kamarádům.

Zdálo by se tedy, že dlouhodobý vztah muže a ženy je nemožný. 
A také to tak v praxi vypadá. Dlouhodobě funkční vztah je žádný vztah.

Jenže to není ještě všechno!
Každému z nás někdy ubližovali nezájmem, podceňováním,  ponižováním i fyzickým násilím (které je vždy i psychické, jistě).
Je to hluboko v nás, je to temná bažina, plná odpudivých skřetů.

A hle!  A přece! Náhle se dva potkají a je to prostě fajn! Super!
 Jejich lepší je osloveno! Poznají spolu porozumění, vstřícnost, úctu, laskavost a lásku.
A už jsou spolu!
A jestli neumřeli...
...jestli neumřeli, skřeti z bažin minulých traumat, horrorů... vylezou a začnou škodit. "Pomstít se! Dát mu/jí to sežrat za..." ...za něco, s čím dotyč(ný/á) vůbec nesouvisí a často ani o tom neví, takže nechápe, co se děje.
K tomu ony vztahové "moudré rady" a odpozorované modely, debilních (tohle je to nadávka) rodičů a kamarádů. 

A kde je naděje?

No, hledejmež, hledejmež! 

P. S, Vztah není místem kde bydlí láska, vztah není ani místem, kde je boj, vztah... je jen prázdný prostor, kde jsme se potkali a už zůstali. Čím ho naplníme, to je na nás, nejsme otroky nějaké "dějinné nutnosti", tím jen omlouváme vlastní egoismus, lenost změnit jedovaté vnitřní nastavení.   

P.S, II Tenhle zápisek je vytažen a lehce doupraven z minula, někdy z roku 2012. Není to aktuální reakce :-). 

Dobyvatelé ze Starého Zákona, anarchistka a natírání

 "Spatřili město, žijící si v bezpečí a v něm klidný a bezstarostný lid. ... Viděli jsme tu zem, je velmi dobrá. Vy otálíte? ... Bůh vám ji vydal do rukou. ... Pobili je ostřím meče a město vypálili."
(Kniha Soudců kapitola 18)

Pohoršuje vás to? Mne ano! Ale tenhle přístup: "Je tu někdo, kdo je mírumilovný a bezbranný, zabme ho!" je normální u zvířat, i u lidí.
Není to proto, že zvířátka jsou ošklivá, nebo lidé ošklivý, ono to tak v přírodě je.
V přírodě. U části lidstva, se na základě židovsko - helensko - křesťanském, se vyvinula civilizace (ona fakt není tak strašná, jak se někdy domníváme). Morálka. Empatie... 
Trvalo to stovky let (už v tom SZ se objevuje počínající humanita) a je to takový slabý nátěr na tom zvířeti v nás, ale je tady.
U někoho, pravda, velice neznatelný nátěr.
A ono  to je i ve vztazích, včetně partnerských. 
Slabý nátěr, který je třeba obnovovat.

Ovšem nátěr není celoplošný a jsou jedinci a  kultury, které ho nemají vůbec a humanitu omezují na plnění ohledů ke "svým" přikázanou jejich kmeny.
Ti uvidí mírumilovný lid a usoudí, že Hospodin, Aláh, kdokoliv a cokoliv, jim je předhodil za pokrm, nebo že sežrání onoho lidu je povinnost vůči bohu, Národu, Straně... Revoluci...
Nemají vděčnost za poskytnutou pomoc, vidí v dobrotě slabost a povel k útoku ve jménu... čehokoliv, co personifikuje zvíře v nich.

Občas se hádávám s jednou mladou dámou. Jsou to krásné hádky a užívám si je.
Z a) Jsou to ty milé, předsíťové hádky, které neobsahují zlobu ani opovržení, jen cvičí a tříbí myšlení o tématu.
b) Říká přesně to, co jsem hlásal před lety i já.
Hlásal, ale pak prohlédl/zesenilněl, zmoudřel/zblbl a nějak se mi to zpochybnilo. 
Už nevěřím, že samotným  odstraněním "zlého" krále nastanou zlaté časy. Že jen samotným odstraněním "zlého a nespravedlivého" zřízení nastane ráj.
Ne, na místo zlého krále se nahrnou další a z nich zvítězí největší, nejkrutejší hajzlík a bude ještě hůř.
Na místo prohnilého systému se vecpe hrubozrnná tyranie.
Nátěr spadne a jsme zase zpět.
Jediná cesta, myslím, je natírat a natírat humanitou kde se dá. Ostatně, tak jsme dospěli k historicky bezprecedentně příjemného stavu tady a dnes. Nedokonalému, ale stále lepšímu, než cokoliv, co bylo.
Veškeré revoluce vedly jen k návratu zpět - lak se loupal.

Jo, vlastně jsem zapomněl oné (vážně bez ironie velmi chytré)  diskutérce, položit základní otázku: "Kdyby jsi se narodila jako panovnice v nějaké zemi, co bys dělala? Jak zajistila, aby tvou zemi nenapadli a nepobili lidi ostřím meče? Jak by jsi lid, neschopný samostatně hospodařit, rozhodovat se (a takový lid skutečně je!) všechno nerozkradl a neskončil v hladomoru?
Já odpověď neznám!
Já si jen tuhle otázku kladl tak dlouho, až... až jsem se octl v názoru - viz výše. Natírat je třeba!
 

Ukrajinec Brežněv

 S výročím srpna 68 se objeví vždy patafyzická teorie, že to vlastně byli Ukrajinci a ne Rusové. V tancích a ve velení a tedy Rusko je z obliga.
Pominu zda té národnosti byli, ale chechtám se případným  aplikováním tohoto přístupu v dějinách! 
Tak tu máme třeba tu korsickou expanzi Korsického Napoleona!
V první půli dvacátého století pak Rakousko (Hitler) ovládlo Evropu a na východě bojovalo s Gruziií (Stalin).
A co ti vojáci v armádách?
Nelze zapomenout, jak balkánské národy dvakrát oblehli Vídeň (janičáři).
A musíme přetextovat "Poslední Moravan" od Kryla na: posledního německého bavoráka u zdi na bílé hoře. A vůbec celá ta válka německých "českých pánů".
A pak Řím! Jak velení tak vojsko Říma bylo velmi dlouho před jeho pádem germánské! Takže Stará Francie? Rumunsko?

Masakr bude ve vědě a umění. odhaduji že nejméně polovina vědeckých objevů bude připsána Izraeli!
Ve vážné hudbě to bude podobně.
V populární  máme například Izraelského Boba Dylana, Cohena... Jakápak Amerika!

Nicméně na té ukrajinské teorii 68 je milé, že všichni jaksi implicitně přiznávají, že Ukrajina a Ukrajinci nejsou Rusko a rusové!  

Marta, Marie a rovnoprávnost a povinnost

 "Marto, Marto, fajn, pečlivá jsi a staráš se o mnoho věcí, ale Maruška dobře dělá, že poslouchá co učím, neb to potřeba jest v první řadě!"
Volně, tedy drze, cituji z Lukášova evangelia. 
Co o tom čtu a poslouchám, vykládá se tenhle příběh, jako spor mezi praktickou a duchovní činností.
Ale jo, leč, není to hlavně o tomhle: Jsme v Izraeli cca 30 a.d. Žena nesmí do synagogy, žena se nesmí účastnit duchovního života. 
Jasně že ne, nemá pinďoura, řádně obřezaného a bez něj to nejde, to dá rozum, neasi woe!
A tady je scéna. Vylidněná (asi záměrně pro názornost). Učedníci tady zde nejsou, není tady ani bratr sester, Lazar.
Je tady jen Mistr a dvě ženy. a dva přístupy
Marta plní "povinnost ženy" a stará se o pohoštění hosta jídlem, službou.
Marie  si sedne k Mistrovi a snaží se pochopit slova, která mohou změnit její život, dostat jí výš.
Ježíš Martu (myslím) chválí, za její milou péči. Ale zároveň říká, že v novém světě, který přináší, je prvotním úkolem ženy totéž, co je prvotní i pro muže. Teda postarat se o svojí spásu, tedy změnit životní postoj. Tedy se učit a  naslouchat.

Jen Ježíš a dvě ženy. Jedna ještě ve Starém Zákoně, druhá už nahlíží do Nového. 

Jojo, ale s právem vydat se na Cestu se objevuje? Jasně, povinnost vůči sobě samému a světu, se na tu Cestu také skutečně vydat. 

P. S. A ještě, pokud možno, na tu cestu připravit svačinu! Tak!

Starý Zákon kontra Kája Mařík a pán prstenů

 Každý, kdo z jakéhokoliv důvodu má, nebo chce mít rád, Starý Zákon, má problém.
Ti hrdinové se chovají podivně. Oni se chovají hnusně! Vraždí, loupí, znásilňují. Smilní, krvesmilní a kupčí s dcerami i manželkami. Vyhlazují jiné jen proto, že překáží jejich rozmachu či egu. 
Nad tím Bůh, který je vzteklý, žárlivý a, no... je to nacionalista jak řemen.
Hrůza!
Hrůza, nebo příprava na život a hlubší přemýšlení?

Dejme tomu, že by tahle kniha byla jiná. Třeba jako mnohé krásné příběhy z literatury a filmů.
Měli bychom dobro a zlo hezky separované. Kdyby někdo hranici zla a dobra překročil na druhou stranu, za chvíli by se vše vysvětlilo.
Nad tím by bylo  transcendentno v libovolné formě, však vždy varianta na všedobrotivého, milého dědečka na obláčku s armádou strážných andělů. Ten by pečlivě chránil hodné a dělal "Tytyty!" na zlé. 
Príma! V tom se dobře žije!
Jenže, co až vylezu do světa, který je za dveřmi:
A co tak asi vymyslím, když nemusím nic řešit, nic složitého chápat, nic hledat, všechno je tak průzračně jasné.

To čtenář Starého Zákona iluze nezíská! 
Zato má přetěžký úkol a potravu pro mozek i srdce. 
Pochopit, že zdánlivě samozřejmé zrušení lidských obětí a krevní msty byl, v té době a na tom místě, akt revolučního humanizmu, ne samozřejmost. 
Žasnout nad náznaky péče o nejslabší ve společnosti (vdovy, sirotci...) .
Přijmout, že slitovnost Boží je třeba v tom, že nás, svobodnou vůli používající značně zrůdně, neopouští, dává nám naději a ukazuje směr. 
Že modlitba je dialog s tím, co nás přesahuje, ne smlouvání na tržišti to to, co za co dostaneme.

Vyrovnáváme se s tím textem všelijak.
Někdy se snažíme, pravda až přesofistikovaně, ten Starý zákon "polidštit" na současnou úroveň lidskosti, pokusit se vysvětlit.
Hlavně že se snažíme chápat, Protože když pochopíme to panoptikum pochybných existencí tak, můžeme pochopit panoptikum našeho světa.
Můžeme pak i ve Starém Zákoně konečně najít i to krásné a velice povzbudivé. Ona tam ta Naděje a Láska a Víra je, jenže není nijak prvoplánově, na povrchu dějů.
Ono, opět, zázrak je už to, že přežijeme další týden, nebo že v poušti na útěku a v permanentní válce se všemi, se zrodily i jiné příkazy, než ty tvrdé, že někdo vůbec vynalezl něco jako soucit.

A možná, že vyrovnávání se starozákonním  biblickým textem a přemýšlení o něm, dalo židovskému národu tu zázračnou schopnost přežít a hluboce myslet. 

A ještě něco: Osobně si myslím, že Bible nás varuje nejen před všemi těmi hříchy, co tam ctihodní patriarchové a králové předvádí, ale i před snahou, omlouvat si své vraždění "Boží Vůlí". 
Ale to nevím, možná opravdu Bůh chtěl, či  občas chce, abychom zabíjeli jiné,  jako klaté?
Věřím, že nechce!

 

Humanizace v evangeliích

 Jak víme, za schopností jinak milých, slušných, laskavých a soucitných lidí, vraždit jiné, je z velké části  dehumanizace oběti.
Ostatně lovec, chovatel, řezník, zabíjejí zvířata, která přitom trpí a umírají a nepřijde jim to divné a zůstávají "slušnými lidmi" neb jsou to jen zvířata - tvorové k zabití stvořená. Jakmile by se zvíře stalo rovnoprávným, bylo by jinak.
S lidmi je to stejné.

V evangeliích se lidská bytost humanizuje  až obsesivně.  Všechny z plnohodnotného a plnoprávného bytí vyloučené lidi. 
Už v Matušovi uvedený rodokmen Ježíše! Objevují se v něm ženy. Krom Marie to jsou čtyři další:  Tamara, Raab, Rut a Batšeba. Dvě nejsou z "vyvoleného národa" a tři mají na triku "smilstvo"  a zbylé dvě jsou ze smilstva podezírané.
Co jsi tím chtěl naznačit, Matouši?
A dál. V době, kdy vyšší ambice byly výhradně doménou dospělých mužů správné národnosti a obřezanosti, Ježíš v Matoušovi volá, ať malé děti od něj neodhání, ale nechají  přistoupit a brát podíl z jeho slov a činů. 
V Janovi se zase dává do hovoru s osamělou ženou (!) u studně, která je navíc z národa samarského (!) a ještě navíc, opět pochybné morální pověsti (!). Učedníci jsou z toho značně nesví, ale Ježíš ne, ještě to stupňuje a  posílá jí do vsi hlásat evangelium.
Další člověk,  ze Samarska, tentokrát kupec (v Lukášovi), opatruje okradeného a zbitého žida a stane se tak opravdovým bližním, hodným podílu na věčném životě. Na rozdíl od vzdělaných, vyvolených, ale mravně otrlých "našich".
První, komu se ukáže nad smrtí vítězný Ježíš je opět žena, Marie z Magdaly. A hned jí posílá svědčit, že je zase tady. Tohle udělá (asi natruc?)  v systému, který svědectví žen neuznává.
No a dál! Učedníci jsou rybáři (žádná honorace), nenávidění celníci (výběrčí daní pro okupanty)... 
Ježíš možná vzal inspiraci u svého otce (vlastně nevlastního, i když vlastně vlastního), Josefa. Ten přijat těhotnou snoubenku a potom narozené dítě. Z toho mohl možná usoudit, že když lidsky otec projevil tolik soucitu, pochopení a lásky, že přeci Otec na Nebesích nemůže byt horší.

Nakonec i ten slušný, úspěšný mladý muž dostane šanci. I boháč má naději, bude-li silné víry v milosrdenství.
Ovšem hříšníci to mají, zdá se, lehčí. Proč, to částečně vysvětluje Ježíš na návštěvě u farizeje, když se dostaví kající hříšnice, v podobenství o dlužníkovi (Lukášovo evangelium)
A v tom soucitu s hříšnými  je i moje naděje! Ha! 

 

Soumrak rozumu

 Léta se naše civilizace opírala o tři sloupy: Morálku, úctu k člověku a rozum (věda). Dědictví desatera, křesťanství a antického dotazovaní se.
Ač to nevypadá, někde v nás tuhle hodnoty jsou, nebo možná byly a přeci jen malililinko korigují agresivního primáta v nás.
Ty tři hodnoty spolu neměly  vždy harmonické vztahy. Občas chtěl někdo vysvětlit morálku a rozum jen z víry, či rozumově pochopit zbylé dvě, či jinak a podobně.
Ale ty tři sloupy tu byly a držely nás, alespoň trochu, někdy, nad vodou zmaru.
Jenže víra byla vytlačena a morálka také. Takzvaně pragmaticky, ve skutečnost idiotsky.
Zbyl rozum.
Jenže v myšlenkové komplikovaném světě, kde se navíc rozum snažil plnit úlohu morálky a víry, se člověk ztrácel a rozum s ním.
Nastoupili experti, kteří rozuměli jednomu koutku světa a ten pak vysvětlovali a řídili. 
Občas ho řídili špatně, občas mu nerozuměli, občas to byli fachidioti.
Lidé zavrhli i experty a s nimi rozum a vědu.
Nechali si názory, nárok na vydávání pocitu za  pravdu, emoce.

Jásající rozum, co potřel své dva souputníky, Víru a morálku, to neustál. Nepochopil, že sám stát nemůže, že bez zbylých dvou nohou padne.

A padl.