Každý, kdo z jakéhokoliv důvodu má, nebo chce mít rád, Starý Zákon, má problém.
Ti hrdinové se chovají podivně. Oni se chovají hnusně! Vraždí, loupí, znásilňují. Smilní, krvesmilní a kupčí s dcerami i manželkami. Vyhlazují jiné jen proto, že překáží jejich rozmachu či egu.
Nad tím Bůh, který je vzteklý, žárlivý a, no... je to nacionalista jak řemen.
Hrůza!
Hrůza, nebo příprava na život a hlubší přemýšlení?
Dejme tomu, že by tahle kniha byla jiná. Třeba jako mnohé krásné příběhy z literatury a filmů.
Měli bychom dobro a zlo hezky separované. Kdyby někdo hranici zla a dobra překročil na druhou stranu, za chvíli by se vše vysvětlilo.
Nad tím by bylo transcendentno v libovolné formě, však vždy varianta na všedobrotivého, milého dědečka na obláčku s armádou strážných andělů. Ten by pečlivě chránil hodné a dělal "Tytyty!" na zlé.
Príma! V tom se dobře žije!
Jenže, co až vylezu do světa, který je za dveřmi:
A co tak asi vymyslím, když nemusím nic řešit, nic složitého chápat, nic hledat, všechno je tak průzračně jasné.
To čtenář Starého Zákona iluze nezíská!
Zato má přetěžký úkol a potravu pro mozek i srdce.
Pochopit, že zdánlivě samozřejmé zrušení lidských obětí a krevní msty byl, v té době a na tom místě, akt revolučního humanizmu, ne samozřejmost.
Žasnout nad náznaky péče o nejslabší ve společnosti (vdovy, sirotci...) .
Přijmout, že slitovnost Boží je třeba v tom, že nás, svobodnou vůli používající značně zrůdně, neopouští, dává nám naději a ukazuje směr.
Že modlitba je dialog s tím, co nás přesahuje, ne smlouvání na tržišti to to, co za co dostaneme.
Vyrovnáváme se s tím textem všelijak.
Někdy se snažíme, pravda až přesofistikovaně, ten Starý zákon "polidštit" na současnou úroveň lidskosti, pokusit se vysvětlit.
Hlavně že se snažíme chápat, Protože když pochopíme to panoptikum pochybných existencí tak, můžeme pochopit panoptikum našeho světa.
Můžeme pak i ve Starém Zákoně konečně najít i to krásné a velice povzbudivé. Ona tam ta Naděje a Láska a Víra je, jenže není nijak prvoplánově, na povrchu dějů.
Ono, opět, zázrak je už to, že přežijeme další týden, nebo že v poušti na útěku a v permanentní válce se všemi, se zrodily i jiné příkazy, než ty tvrdé, že někdo vůbec vynalezl něco jako soucit.
A možná, že vyrovnávání se starozákonním biblickým textem a přemýšlení o něm, dalo židovskému národu tu zázračnou schopnost přežít a hluboce myslet.
A ještě něco: Osobně si myslím, že Bible nás varuje nejen před všemi těmi hříchy, co tam ctihodní patriarchové a králové předvádí, ale i před snahou, omlouvat si své vraždění "Boží Vůlí".
Ale to nevím, možná opravdu Bůh chtěl, či občas chce, abychom zabíjeli jiné, jako klaté?
Věřím, že nechce!
