Otazníkový les a zkamenělý spor

Je to děsně barevný kraj. Považte, že nad Černošicemi jsou Černolice a nad nimi Červená hlína.
Červená hlína je prosím pěkně kopec. Pěkný kopec, plný bytostí zvláštních. Jedny z nich jsou otazníky.
Rostou tam stromy otazníkové. Asi takové:

Otázky jsou důležité, ne odpovědi. Dát odpověď dokáže každý jouda a čím větší jouda, tím víc odpovědí. Dát dobrou otázku dokáže málokdo.
Třeba stromy na Červené hlíně to dokáží.
Procházím se tam mezi nimi, sedávám s nimi a pokorně naslouchám jejich otázkám.
Dobrá otázka dokáže vyřešit každou otázku tak, jako špatná odpověď dokáže odpovědět na každou odpověď.

Kousek pod tímhle vrchem jsou skály, kterým se říká Čertovy.
To proto, že podle jedné lidové pověsti tam ty šutry upustil čert, co měl zase nějaký spor s mnichy. Lítal už kolem s šutrovím, zase si nepohlídal kohouty a buchl s tím tam o zem.
Podle jiné lidové báje jsou to drábovské křemence spodně silurského původu, které se tam vyskalily po letitém sporu magma, zemské kůry a vzduchu.
Povídala ale jedna jíva báji jinou. Ovšem věřte jívám, jsou někdy ukecanější než břízy!
Leč, slyšte!
Bylo to prý v dobách, kdy kameny ještě běžně chodívaly. A v té době se tři balvanové dostaly do sporu. Řvali na sebe obvinění z hádavosti, rvali se jak koně o to, který z nich je poslem míru. Když se šutry perou jako koně, je to hrůza. Zejména když se perou o mír.
Měly příliš mnoho Pravdivých Odpovědí.
A pevná stanoviska!
Nakonec bylo jejich stanovisko tak  neměnné, pravda neotřesitelná a víra pevná, že se staly tím čím jsou. Nehybným šutrem.
Je to tak, první zkamenělý byl kámen.

Tak tu máme tři pověsti, které jsou, odmyslíme-li si nátěr slov a pojmů, totožné. Šlo o spor ve kterém fugurují tři síly, která vytvoříly tři skalky. No a je to jasné!

Sedávám tam na tom vrcholu, chodívám mezi stromy - otázkami.
Otázky, otázky jsou důležité, ne odpovědi.