Proč volí voly

U nás prezident, který chápe svůj úřad jako příležitost nasírat všechny, kdo mu kdy šlápli na kuří oko.
Na premiéra se sápe jinej kus, co by chtěl změnit zem ve svoji fabriku, občany v  loajální zaměstnance a kdo bude remcat, s tim zatočí.
V Americe pošuk, co se chystá ve spolupráci s polopříčetným ditátorem na východě znovu rozparcelovat svět, všechny kolem rozesrat a kdo bude remcat - šup na něj atomovku.
Všichni zvolení a populární. Populární! Důvěryhodní!
Fakt!
Proč?
Chcete-li někoho přesvědčit, musíte mluvit o jeho tužbách, jeho strachu.
Řečená "kavárna" (elita, slunička... jak chcete), ke které se tak nějak počítám, má ovšem svých starostí dost. Kultura, nové technologie, práva menšin, gender, pravidla českého pravopisu, ochrana přírody, památek či vězňů. A demokracii a lidská práva...
Což jsou všechno nesmírně hezké a důležité věci. Něco z toho fakt přímo zásadně a životě důležité, né že ne!
Ale velkou část národa nezajímají.
Správný kavárník má správný názor na vše ze zmíněného (a další obdobné)  a dovede o tom dlouze a hluboce diskutovat. Naproti tomu jsou témata, které jsou pro něj tabu.
Třeba pracovní podmínky dělníků. Dělník je vůbec slovo, které když padne, kavárník se červená, to se ani neříká. Nájmy. Důchodci a matky na mateřské...
No, a takový nekavárník má i strach z něčeho jiného než kávoš. Strach není racionální záležitost a člověk, který ho má, rozhodně nechce slyšet že pokud se bojí je idiot.
Kavárenský vůbec všem, co nesdílí jeho mílíjé, říká že jsou kreténi. Pokud si jich vůbec všimne, což strašně nerad.
Pak přijde pán a mluví k lidem  o tom všem, co je zajímá a čeho se bojí. Slíbí, že bude líp, že to zařídí a že budou veliký. A že s těmi, co se jich lidi bojí, zatočí.
Kavárenský se pak diví, proč má ten kecal úspěch.
On se fakt diví!

Čisté boty zachrání svět

Kde se najednou vzali a jak je možné, že je lidi volí? Táže se zmataný našinec při pohledu na bizarní figurky v čele států, vhodné tak do operety, absurdního dramatu. Nejlépe do grotesky.
Totální narcisové bez stopu zábran, studu a zodpovědnosti za druhé.
Tam vystřídali zkorumpované, neschopné, sociopatické předchůdce, kteří ale přeci jen nepostrádali rysy normálnosti a lidskosti.
Proč? Jak?
Ono dříve být zvoleni nemohli, protože nekandidovali. Když kandidovali, často jim to vyšlo. ( Berlusconi třeba).
Proč nekandidovali a jak s tím souvisí čisté boty, které jak známo souvisí se vším, co se týká mezilidských věd (sociologií, politologií ...etc) .
Čisté boty jsou symbol pro souhrn chování a zábran, označovaných také jako slušnost. Jistá konzervativní slušnost. Krást, lhát a mluvit vulgárně se nemá. Nedělá se to. Jistě, stejně pak kurevsky lžeme, krademe... ale stydíme se za to, není to naše pýcha a základ image. K ostatním lidem se chováme také slušně, i když s nimi nesouhlasíme. Opět, ono to nevyjde, ale snažíme se o to. Snažíme se o to, oceňujeme když se to podaří! A to je To. 
To byla doba čistých bot. pak ale přišly ty špinavé. 
Samozřejmě, že "špinavé boty" musely mít připravený ideový rámec. Odstartovali to jako vždy lidé chytří, hloubaví a moudří. 
A dodělali mocní.
Chytří postmoderně řekli, že pravda neexistuje (což je sice fakt, ale je to pradávné esoterní vědění, vhodné jen pro vyspělé jedince). Že každý názor je stejně hodnotný. Rochnili se perverzně v tekuté rozplizlosti a opájeli silou simulacrum, zpodobnění, virtuální reality.
Nový tekutý svět se hodil prodejcům zábavy i prodejcům zboží.
Internet.
A je tady nový svět, svět pro který je skutečnost to, co je ji naservírován na obrazovce s největší razancí.
Obrana? Servírovat sebe s ještě větší razancí, nebo lidí přesvědčit, ať na to nečumí.
A čistit se boty!

P.S. Pan Milan Samek (Samek, nikoliv Samsa), mi napsal, že čisté boty jsou moje obsese (má nepochybně pravdu). A že jsem "Konzervativní sluníčkářství" (Ještě hlubší pravda!

Odpověděl jsem mu náčrtem povídky - pohádky:

Kdybych uměl psát, napsal bych povídku o mladíkovi, který jednou
zapomene vyčistit boty své.
Tak jako nešťastný Řehoř Samsa a František K., kteří jednou zaspí a už
se vezou, i tento mladík je vlastně v jeden moment ztracen.
Jen to ještě neví on, ani čtenář.
Neodvratný je strašlivý konec hrdiny. Špinavé boty jej dovedou na
scestí, ku hříchu, krádežím a nakonec vraždám! Ty páše již ve
špinavých, praktických bagančatech. Před policií prchá ve (dámy
prominou, ale řekněme to na plnou hubu) sportovních keckách!
Je dopaden a právem odsouzen k trestu smrti.
Kněze nejprve  sprostě odmítá, pak jej přijme s podlým úmyslem spáchat
poslední zločin.
Dobrota a vnitřní záře, vycházející z kněze však probudí v mladíkovi
již málem ztracené lepší já.
Mladík pokleká a v té chvíli zahlédne  obutí toho svatého muže. Dokonale vyleštěné,
krémem ošetřené Half Brogue Oxford in Oak Brown Calf.
Pochopí hlubokou mystickou souvislost nadlidské duchovnosti kněze i spirituální příčinu svého pádu.
"Mám poslední přání!" Volá na stráže! "Mé boty, mé černé rámové
oxfordky!" "Kartáč a krém!"
"Já věděl že Pravda a Láska zase zvítězí nad lží a nenávistí!" Zašeptá
dojatý kněz.
Když odvádějí napraveného zlosyna na popravu, všichni s pohnutím
poslouchají decentní klapot kožených podrážek o podlahy kobky.
Poté jej vyvedou k šibenici,
Tu záře jeho oxfordek osloví řidiče kol projíždějícího vozu. Zastavuje. I
král země, on to je, kdo sedí na zadním sedadle vozu si všimne:
"Ale ten pán je dokonale upraven!" "Nevtíravý lesk, matné tkaničky a ta
čistota!"
"Zadrž kate!"
Zachráněného pak pozve na svůj hrad jako vrchního opečovávatele
obuvi. Botkami zachráněný a botkami polepšený zlosyn si pak vezme
královskou dceru a jestli neumřeli, tak tam čistí boty dodnes!