V seriálu Červený trpaslík jsou věrně zpodobněny taktiky lidí, kterými se snaží čelit novému, nečekanému problému.
Buď se ponořit do slastného polobytí s flaškou nebo drogami, nebo také třeba prací, budováním domečku, sportem (vše může být drogou).
Nebo planě filosofovat, fantazírovat a předpokládat, že problém (často zlo) je stejně uvažující jako já, tedy že je akce neschopným intošem s nejlepšími úmysly.
Nebo se na problém (zlo) vrhnout po hlavě a doufat, že mne rychle zabije a já budu mrtvý hrdina.
A ještě nebo, snažit se tím proplout, obětovat na to kamarády, čest, svoji duši.
Podle mého zůstal nepovšimnuta ještě jedna, velice častá taktika. Taková pozitivní.
Pozitiv by řekl něco takového: "Neříkejme že v nákladovém prostoru něco je, jenom to tím přivoláme, nemluvme o tom!"
"A pokud by tam něco bylo, dělejme že to nevidíme, když mi to neuvidíme, ono to vlastně nebude existovat!" "Je to přeci jen v našich hlavách, tak už pšššt a nemyslete!" Také báááječnééé!
Update: Málem bych zapomněl na taktiku, tolik oblíbenou zejména v naší zemi! To je zhruba takhle: "Ony teda ty lidožravý příšery prej nejsou tak zlý jak se říká, prej je to propaganda a ty co s nima bojujou jsou prej taky pěkný vykukové a malej člověk se od má držet dál, to si páni zase něco... a stejně všechno z pozadí řídí Velký Ufon, tak se přídáme k oběma stranám a nebo budeme předstírat, když je to v nákladovým prostoru, že jsme krabice!" Tak!
Takto se řeší problémy, ať je to problém čistě osobní, či problém nadnárodní.
Tak nějak. Ještě scénář z inspirující části dílu:
Na ubikacích je hromadná porada. KOCOUR sedí na zemi a chlastá.
KOCOUR: (Značně opile) Kde to je teď?
HOLLY: Opět je v nákladovém prostoru, dříme po večeři, k níž měl strach, marnivost, špatné svědomí a vztek. Musíte ho chytit, nebo se vrátí.
RIMMER: (Má bradku, brýle, fajfku, oblečení a vůbec všechno asi jako typický člen Greenpeace) Vážení, jen proto, že je to nelítostný nestvůrný zabiják a uslintaný slizký netvor, nemusí ještě být špatný člověk. Musíme se vyjádřit všichni popořadě, navrhnout několik možných řešení, možná někdy při čaji.
KRYTON: (Na LISTEROVĚ palandě) Slyšíte sraba? Nemá v sobě špetku hněvu, chce vycouvat - je to ujetej trhlouš!
RIMMER: Na tom něco je, Krytone. Vezmeme to v úvahu. Davide? Davide, máš taky nějaký příspěvek do diskuse?
LISTER: (Na rameni má bazukoid a drží baseballovou pálku) Jó, to bych měl, Arnolde. Vydáme se dolů do skladu munice, vemem jaderný hlavice a přiděláme jednu k mý hlavě a… pošlu toho ksindla na pravdu boží! (Předvede hlavičku, kterou chce boj rozhodnout)
RIMMER: Dobře, to je dobrý nápad, Davide, ale necháme to chvilku uležet, ano? Eh, Kocoure, teď tvůj příspěvek prosím.
KOCOUR: Hhh, mě se na nic neptejte - jsem nula, jsem vzduch!
RIMMER: To je milé, děkuji mockrát. Takže, postoupíme dál. Snad si nikdo nemyslí, že jsem se prohlásil samozvaným vůdcem... chci jen posloužit jako organizátor. Krytone, vyslov se bez zábran.
KRYTON: Myslím, že bysme měli hodit Listera jako návnadu, a zatímco bude požírán zaživa, my se připlížíme zezadu a odpálíme to do stratosféry.
LISTER: (Nadšeně) Dobrej plán! To je zatim nejlepší, co jsem slyšel! Až tomu budu já křupat v hubě, tak vy po tom zezadu nenápadně skočíte!
RIMMER: Jo, ta možnost tu existuje, ano, eh, ale já mám jiný návrh. Trochu přitvrdíme. Čas vyjednávání vypršel. Říkejte si tomu extrém, ale navrhuji, abychom šli tvrdě a bez prodlení zaútočili skutečně masovou letákovou kampaní, a zatímco se z ní bude sbírat, nasadíme cirkusáky, alegorické vozy, pouliční divadlo a možná i dobročinné koncerty, ano? A pokud to bude málo, lituji, ale přijde čas triček: „Mutanti ven!“, „Vesmírní chameleoni? Ne, děkuji!“ ... a pokud je tohle nevyžene, pak už nevím co…
KRYTON: Už ti někdo někdy řek`, že seš hnusný, plesnivý povidlo, který má důvtip, šarm a duchapřítomnost německýho ovčáka po transplantaci hlavy?
LISTER: Dost keců, vy srágory, teď je čas udeřit! (Majzne se pálkou do hlavy) Plastikovej pytel se jménem tý zrůdy už čeká a já mu zatáhnu zip. A kdo mi zkříží cestu, dostane napalmovej klystýr!
KOCOUR: Já myslim, že maj všichni pravdu, kromě mě, takže zapomeňte, že jsem něco řek`.
RIMMER: No, domnívám se, že všichni zapomínáme na jádro našeho problému a to je: Jak si budeme říkat? Eh, podle mě si můžeme vybrat buď: „Liga proti slintajícím monstrům“, či můj oblíbený návrh: „Komise pro Legalizaci Integrace Teroristických Organismů a jejich RehabilitacI ve Společnosti“. Eh, má to jednu nevýhodu - zkratka je „K.L.I.T.O.R.I.S.“.
LISTER: Jde vo to ho zabít! A jestli mám obětovat svůj život takovym trapnym způsobem, tak je to jedině dobře!
KRYTON: Jasně! Proč ne? I když to nevyjde, bude aspoň sranda!
LISTER: Jo, tak přestaňte klepat pantem a jde se na věc! A poslední živej je posera. Kdo jde se mnou?
RIMMER: No, nálepky na auto budou až ve čtvrtek, ale někdy člověk musí jednat spontánně. Přátelé, jdeme! (Následuje LISTERA ven)
KOCOUR: (Vstane) Jo, já jdu s váma. Třeba z toho vyrazim ňáký prachy.
KRYTON: Možná, že když vás vydám, tak mě nechá žít. Pohyb, šmejdi!!!
