Výstava manýrizmu a nápady mé

 Byl jsem na výstavě manýrizmu v grafice. V grafice manýrizmus, výstava v Praze.
Manýrizmus je termín s poněkud pejorativním nádechem.
Manýra může být prázdně estétství, záliba v bizarním. Vždyť jedna z met té doby, pitoreskní, znamená malebný, ladný, ale také divný, směšný.
Tak jak? Co ty na to, Audsayde, milé alterego?
No, mějmež na začátek gotiku. Když jsme u nás, ve středoevropsku, začneme u ní.
katedrály jako rakety, připravené letět do vesmíru. Co nejkolměji vzhůru, co nejvýš ze země. Fyzický svět je jen hřištěm, navíc blbým. Na člověku je zajímavé jen, co odrazem něčeho přesahujícího, slouží-li nebesům a postavy na obrazech tak činí. Autor díla není důležitý. Vše podstatné je za, nad, mimo.
Do toho renesance, považovaná málem za zlatý věk lidstva. Významná v  Itálii, kde se ale jednalo o dobu neustálých válek městských států, morů a záchvatů fanatizmu. Osvobození člověka? Hmmm. A k čemu?
K Čemu a pro co byl osvobozen?
Ale také Michelangelo, Da Vinci, Rafael Santi...
Když někdo umí, tak umí. A tihle chlapci uměli! Ale je to fakt až tak top?
Ten manýrizmus je, jak už bylo řečeno, hlavně půvabný. Půvabné jsou i postavy v stahování Marsya z kůže. Tančí při tom nejspíš gavotu či něco podobného, stejně jako na některých obrazech Křížové cesty.
Půvabně, elegantní... často prázdné. Eskapizmus té doby?
Každopádně dekadence jako sviňa, žádnej pokrok.
Pak Baroko. Vášeň, křeč, touha, hrůza, hysterie, patos. Bůh, Zatracení, Hrůza, Nicota, Naděje... oblouky se lámou, kroutí a pak míří někam nahoru. Zase o Něco jde! Jenže se rozplizneme do rokoka, romantizmu...
Až zase blikne něco v secesi. Impresionisté.
Furt je to ale většinou jen  hezké a chytré povídání po kavárnách.
Až do toho zařve van Gogh. A Gauguin a Picasso a Klee, Malevič...
Na šrot vylitý Pollock vylévá barvy na obrovská plátna.
U nás Medek  mezi injekcemi inzulínu a Boudník mezi směnami ve fabrice vytváří vlastní pojetí vesmíru, Kupka se ke svému, úžasnému naprosto, promaluje a prohledá.
Z měsíční noci k tomu zní tichý a strašidelný smích Toyen.
Dneska se mi zdá, že už je umění zase jen zajímavé  popovídání. Také hledání angažovaosti, které je někdy jen pózou (omluva všem upřímným!)
On možná už někde někdo zase zařval, zase o Něco jde. Jen to asi neslyším, nebo nejsem u toho.
Ale moc se těším, až nějaké dílko s přesahem ze současnosti potkám. 

P.S. Výběr jmen není můj žebříček důležitosti, ale náhodný výběr! I když všechny jmenované mezi výsostně důležité řadím, mnoho jiných jmenovano není, ale to by byl strašně dlouhej seznam! 

P.S.II Chodím tu výstavou a tak jako: "Hmm, hezký". Najednou kouknu a "Týýýwoe" To je voněčem. Co to? Kdo to? Aha! Albrecht Durer (kopie). Asi fakt ty hodně dobrý jsou opravdu hodně dobrý a není to jen PR. není to poprvé, co mi praští do oka obraz a pak zjistim, že ho také maloval Někdo.