Proč Ježíš

 Disclaimer: Následující je moje osobní ujasňování, proč jsem ve svém putování došel po letech ke křesťanství. Je to pouze mé laické zamyšlení.

Proč "následovat Ježíše"?
Křesťanství (tak jak se vyvinulo) je pokus o odpověď na otázku, proč a jak žít. Odpověď Ježíšova, dle jednoho trochu kontroverzního profesora a kněze, je v překladu do současna: "Chovej se tak, abys nebyl kokot!"
Asi je to   přeci jen zjednodušení, ale v zásadě - ano!
Není to  málo na velké náboženství?
Není to málo na celý lidský život?
Nakonec je z toho náboženství pro nějaké dvě miliardy lidí.
Náboženství, které ale samo dost často v tomhle nekokotství selhává.
A úkol pro jednotlivce, který se beze zbytku nikomu nikdy nepodařilo zvládnout.
Takže trochu moc?
Ježíš nás upozorňuje a neustále opakuje, že jako lidé budeme chybovat. Ovšem, že, pokud jsme jeho následovníci, tak si svá selhání přiznáme a v  účinné lítosti se pokusíme své chyby napravovat, V neustálém, upřímném zápase se zlým zvířátkem v nás.
Také nás ujišťuje, že naše činy, i ty nejmenší, mají hluboký ontologický význam.
A smrt, že  není absolutní zánik, ale je hlubokou proměnou.
Též, že hodnota člověka  není dána  bohatstvím (to je naopak překážkou), ani postavením, ani jeho schopnostmi, dokonce ani moudrostí samotnou. Je dána jeho  mírností, schopností odpouštět a především ochotou konkrétně pomoci. Jeho soucitem a laskavostí.
Nejvyšší hodnota je Láska.
Ta jediná je cestou k hlubokému pochopení a proměně do sebe uzavřeného ega v opravdového člověka.

Jak nenásledovati Ježíše
Jan nám vypraví, jak na poslední večeři vstoupil ďábel do Jidáše. Vešel do něj soustem chleba, který do vína namočil sám Kristus!
Značně matoucí! Na ustanovení eucharistie, skrze tuto, vstoupilo do učedníka zlo?
Něco se pokazilo? Rozbilo?
Řekl bych (vysvětlení je samozřejmě možných mnohem víc), že je to důrazné upozornění,  že samotné praktikování rituálů, vyznávání, před ďáblem neochrání. Naopak, obřadnictví se může stát branou, kterou do nás zlo vejde a ovládne nás. Když se stane prázdnou exhibicí, případně začne sloužit jako alibi pro naše sobectví. Nebo ještě Hůře, poslouží jako legitimizace nenávisti. 
Máme dost příkladu z historie i současnosti

"Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do nebeského království..."  Varuje sám On a znovu a znovu říká, že jen živé, konkrétní následování, je to, oč kráčí. 
Těch zbylých jedenáct apoštolů na Poslední večeři  bylo "přijato". I přes zradu Petra, nevíru Tomáše, spánek v Gatsemanech a útěk od Mistra po jeho zatčení.
Proč tahle selhávající parta je OK a Jidáš ne? Pro lítost a snahu příště neselhat, je jedenácti odpuštěno. A víru, že to má cenu. Naději, že i když to dopadne špatně, ten hluboký smysl to má
Jidáš propadne zoufalství, ztratí víru v možnost odpuštění, víru v lidskost jiných, víru v sebe. Ztratí i víru v Ježíše, nevěří, že mu může být odpuštěno.
Bylo by mu odpuštěno? Vim já? Ale myslím že ano! Vždyť byl jen zoufalým nástrojem krásného -  strašného - nadějiplného  proroctví.
Nebylo mu odpuštěno proč? Nemohlo, nežádal.
Snad někde v nějakém nebi si tom ti dva promluvili. 

Křesťanství po staletí spoluutvářelo naší civilizaci (myslím tím civilizaci materialní a exaktní) a civilizace zase naopak křesťanství. Jak ono, tak civilizace občas tím setkáváním utrpěli na kvalitě. Ale stejně jsem přesvědčen, že pozitiva výrazně převažují. Když se oprostíme od masochistického sebemrskačství za své chyby.
Každopádně jak naše civilizace a naše křesťanství jsou provázené a spíš než jedno či druhé eliminovat (je to marné v obou případech) by bylo lepší si vzít to dobré a obého.

Není moderní euroamerické myšlení poněkud "Jidášovské"? Ztráta víry v budoucnost, ztráta naděje na spásu, ztráta naděje ve smíření s ostatními i se sebou samým, ztráta doufání v odpuštění a nakonec sebevražedné chování.

Kterak se oblbnouti nenechat

 Jak propaganda vodí lidi tam, kam chce?
Takhle: Třeba tenkrát kdysi, když byli souzeni Plastic People. Hanofilm a hanospisy vehementně prohlašovaly, že jejich hudba je špatná, hrají falešně a blbě. Lid na to téma skočil a řešil, zda hrají dobře a pokud ne, že by tedy ten kriminál byl vlastně zasloužený?
Nechali se odvézt od jednoduché podstaty věci. Tedy toho, zda je v pořádku, za hraní hudby zavřít.
Není, sebešpatnější produkce není trestný čin.
Jenže to v té diskuzi o hudebních kvalitách zmizelo.
Jinak ovšem! debata o hudebních kvalitách je jistě zajímavá. Jen nesouvisí s trestní zodpovědností
A kampak dnes zmizel prostý a jasný fakt, že Rusko rozpoutalo válku na Ukrajině? Že je agresor, neb agresor je ten, kdo útočí. Je agresor,  i kdyby (třeba)  napadený byl zkorumpovaný, měl kdesi v hlavě temné plány, jeho občané se někdy chovali zločinně. To jsou všechno věci na nějakou reakci, ale v žádném případ ospravedlnění války.
Jenže mnozí se nechali odtáhnout k diskuzi, zda třeba Ukrajina možná neplánovala začít plánovat něco, co by, kdyby to skutečně plánovali a pak kdyby to třeba  uskutečnili...
Agrese je jedno téma. To ostatní jsou jistě zajímavá a důležitá témata, ale s agresí a válkou nesouvisející. 

A tak dál a dál, furt stejně. 

A nechají se tak manipulovat i lidé.

A přitom obrana je to tak prostá! Stačí zůstat u otázky, tak jak je, a nenechat jí kontaminovat.

Věčně stejný příběh vzestupu a pádu

 Třeba takový Amsterdam.
Tam se, před pár set lety, až sebevražedně odvážní mořeplavci  vydali konkurovat v obchodu tehdá všemocnému Portugalsku a Španělsku.
Vyrazili přes celý svět pro drahé koření a neuspěli. Ale vrátili se vyrazili znovu. Vymysleli klikovou hřídel a s ní začali stavět levnější lodě. Založili VOC, Východoindickou Společnost fungující na podílu, akciích - narodil se kapitalizmus. Vyrazili do Ameriky a založili budoucí New York.
Uspěšně se bránili Anglii a Francii a...
...a tím se zadlužili a...
... postupně ztratili na významu. 

Nepřipomíná to něco?

A co tohle z jejich dějin: Když Nizozemsko bylo v téměř beznadějné situaci proti Anglii a Francii, Vilém Oranžský v utajení připravil invazní armádu a vyrazil. Vezl krom vojáku hromady knížek, pamfletu: V něm Angličanům říkal, že není žádný dobyvatel, že je přeci Angličan (částečné opravdu byl), který je přijel zachránit před ďábelskými dvořany, kteří uhranuli jejich krále (jeho vlastního příbuzného) a chtějí je zničit!
Klaplo to. Pak v bílém odění, na demonstraci své nevinnosti, projel Londýnem a nechal se korunovat.
Nutno říct, že s parlamentem se nějak dohodl a dost možná přinesl kus Nizozemské demokracie  do té anglické, které tak spojil.
A Anglie Nizozemí vzápětí předstihla, když se ukázala dynamičtější.

Takže furt tak.

Jezdec na slonu

 Jonathan Haidt přirovnává naše rozhodování k jezdci na slonu. Jezdec je naše racio, slon naše emoce, nevědomí.  Na pohled je vše jasné. Jezdec drží opratě, huláká pokyny a slon poslouchá.
Dokud poslouchá. Potom jdou tam, kam chce slon. Jezdec - analitická mysl, už jen ostatním  a sám sobě vysvětluje, že to vlastně takhle chce a hledá argumenty, které ex post racionalizují slonovu vůli.
Občas se slon splaší a pak už jde jezdci jen o holý život.

Jak se postupně objevovalo, že naše bytost je velice málo racionální, tak se reklama a politická agitace zaměřovala víc a víc, až nakonec takřka výhradně, na slona. 

Politika je dnes záležitost stejně "rozumová", jako román z červené knihovny, nebo atrakce na pouti. 

Projevuje se to, myslím, i v hodnocení minulosti v postkomunistických zemích a na současných politických preferencích starců a stařen - tady té mé generace.
Oficiální propagandě našich "komoušů"  jsme se kdysi sice většinou smáli, ale všechny ty obavy ze západu, kapitalizmu, jakož i prezentace lidožravého CCCP coby milého a hodného plyšového medvídka, to v nášem nevědomí zůstalo.
Vzpomínky? Chachá! Vzpomínkový optimizmus je úžasný! Když slyším některé pamětníky, jak vytěsnili fronty na všechno a blouzní o úžasně dobré kvalitě potravin tehdá, potácím se mezi smíchem a zoufalstvím. Ale ty lidi tomu snad fakt věří? Kulturní marasmus, zavřené hranice, to už mí vrstevníci často vůbec vymazali a nebo prohlásí za podružné.

Naučená panická hrůza ze západu a milostná příchylnost k východu, šikovně aktualizovaná, pak vytvoří armádu volitelů naprosté zhouby, která se jejich slonům jeví jako spása z nebes.

A sloni kráčí vpřed, vpřed do pekel.