Kde žijí vlkodlaci

O nás se napovídá věcí! Většinou pomluvy a vždycky hlouposti.
Ale ano, vlkodlak občas někoho zakousne, uštve a případně sežere, to jo. Ale to jen proto, protože. No, protože toto!
Vlkodlak je vnější a vnitřní. Ti vnější žijí většinou na kopcích, horách. Třeba na Ralsku, Klíči, samozřejmě Plešivci a také Velízi.
Vlkodlaci vnitřní žijí v nás. V každém. Jenže v někom je jen takové štěňátko a v někom pořádný vlk.
Doufám, že už neuslyším nesmyslnou otázku, jestli je vlkodlak zlý a nebo dobrý.
Je to  jako se ptát na dobrotu a zlobu větru. Ptejte se toho, komu vzala vichřice dům a nebo chudáka na uschlém poli, který vyhlíží, kdy mu vítr konečně přivane nějaký ten déšť.
Vlkodlak je síla. Animální síla. Dá sílu bestii i světci. Dokáže, že člověk zvládne věci, které jsou nad jeho reálné síly.
A nebo vybuchne a ničí. Jen proto že je silný.
Kdo je vlkodlak trochu víc, ten ho v druhých lidech vidí. Vidí, že tenhle tichý a zdvořilý, nesmělý mužíček může být silnou šelmou. Tahle hodná mamina, nezkoušejte ji raději nasírat!
Vlkodlak je odolný. Vydrží co vydržet nejde.
Někdo se na vlkodlaka mění jen proto, že se mu chce. Někdo se změní, ačkoliv vůbec nechce.

Je to tak! A samozřejmě i naprosto jinak.

Vlkodlak. Je cítit v mrazivém vzduchu, vidět jehličkách zkrystalizované vody na stromě.