Bytost vztahů a oběti, hrozná a krásná

Ježibaby a upíři? Pcha! Vztahy, vztahy jsou strašidla děsná!

Tenhle příběh jsem si vymyslel, ale určitě se stal, stává se a stávat se bude.

"Kterej blbec vymyslel školení zaměstnanců na tak blbém místě?" Říkal si na horské chatě jeden mladý muž, milovník knih a procházek městskými parky.
"To musela babička chtít doprovodit zrovna sem?" Zoufala si dívka, milovnice muzeí a galerií.
Pak se uviděli.
On se musel opřít o stůl, aby neupadl. Bylo to Ona! Dívka co si jí vysnil!
Holka si rychle sedla a doufala, že na ní není vidět  co cítí k neznámému chlapci.
Byl mlád a nevěděl, jak se seznámit. Přeci jí nenechá odejít ze svého života! Co ted, když se tolik stydí?
"Slečno... moc tuhle část hor neznám, nevíte jak se jmenuje tamhleten vrchol?
Ona měla tep 260 a přerývaně odpověděla: "Nevím, ale musí tam být krásně."
"Moc rád bych se tam podíval, na to zase on."
"Já také! Miluji hory! Bohužel jsem tu jen s babičkou a sama se neodvažuji."
"Mohli bychom třeba spolu, jsem tady také sám." Sebral odvahu hoch. Mám ty výlety do hor tak rád, že Vás chápu a jen proto Vám to nabízím." Lhal.
Tak Ti dva, co nenáviděli chůzi do kopce a s kopce, vyrazili. Bylo jim dost jedno kde jsou, hlavně že byli spolu.
Samozřejmě, že když se vrátili a měli se rozejít, nejnenápadnější záminka byla: "Rád bych takhle častěji na výlet a nemám s kým, myslíte..."
"Ale jistě, to se hodí, když máme toho společného koníčka! O nic nejde, že!"
"Jste tak laskavý že mi umožníte tyhle výlety!" "Navíc, mohu-li to tak říci, jste i milý člověk!"
"Děkuji slečno, jste příliš laskavá!" Rád beru někoho, věřte kohokoliv, na takové cesty!" "I když,Vás, Vás... no víte, Vás miluji!"
"Vás a naše cesty!  Jistě!"

Místo do galerie běhala teď dívka s pytlem cihel na zádech do schodů, aby měla kondici.
Místo nového vydání Prousta si chlapec koupil divné, velké a těžké boty.

Jak teď mohli přiznat, že je to chození nebaví? Že se jim hnusí. Přesvědčeni, že by tím hluboce, strašně ranili toho druhého.
A tak chodili a chodili, vcelku rádi, jo láska!

Přišlo manželství a z lásky se stala úcta a přátelství. To nebyla chvíle na svěření pravdy a tak chodili a chodili. I s dětmi pak chodili a jestli neumřeli...

Jestli neumřeli, tak se třeba jednou jeden druhému přiznal! A  druhý to mohl potom říct také.
Mohli si říct pravdu, že celé roky se obětovali, dělali něco, co vlastně nenáviděli, jen a jen pro toho druhého.

A tady se z příběhu stává otázka:
Byli po tom zjištění zklamaní a zděšení promarněným životem, ve kterém zapírali sami sebe?
Nebo si uvědomili, že ona opakovaná malá oběť udržovala jejich vztah živý a krásný?
Litovali let, které mohli prožít podle svého?
Objevili, že sami sebou jsou právě tím, že potlačí sebe a dají se druhému, že takhle naopak sami sebou výsostně byli?
A další otazníky.

Pravdivá odpověď je vždy ano i ne. Teprve spojením ano a ne se možná, možná dopátráme pravdy.

I v tomhle případě

Informace je sřítek, někdy skřet

Jak víme, někteří lidé jsou zaostalí a nevěří, že existují plivníci, hastrmani, ohnivý mužíčci, no prostě nevěří, že existujeme my.
Takoví lidé pak věří všemu možnému, mnohem méně skutečnému.
Takoví lidé, milé děti, věří píčovinám.
Takoví lidé neví, že informace je živá bytost.
Informace je živá bytost, z toho byste si mohli odvodit zbytek, ale protože neumíte potkat víly, raději vám to přiblížím.
Informace je živý tvor. Má svoji velkost, sílu a také své vlastnosti a sklony. Informace není cosi, s čím můžeme jen tak nezávazně spolužít a pracovat dle svého uvážení. Informace nás mění, my měníme jí. Informaci ovládneme, nebo ona ovládne nás. Také s ní můžeme žít v míru.
Některé informace jsou laskavé, jiné potměšilé. Některé zlé. Některé rády vyvolávají hádky.
Všimněte si, jak mezi velkou skupinu milých a laskavých informací přijde jedna informace - svině strupatá. Za chvíli se celá skupina nakazí, začne se hádat, rozpadat.
Tak jako když mezi slušný lidi přijde nějaký hajzlík.
Někdy ale i naopak, otravné prostředí plných záštiplných informací může jedna, dvě, holky hodný, napravit.
Není vůbec jedno, co za informace přijímáme.  Neumíme, je to nemožné, zabránit tomu, aby nás utvářely.
Stejně tak je velice důležité, jaké informace oživujeme, jaké bytosti - informace vypouštíme do světa. Měníme tím svět.