Politici, novináři a opice ve stihačce

 Politici a novináři zásadně ovlivňují náš život. A zároveň jsou to profese, nevyžadující kvalifikaci, krom pocitu, že jsme k tomu povolaný a že to umíme líp, než jiný. Což vzhledem k Dunning–Kruger effect rozhodně nemusí být pravda, spíš je to výjimečné.
Navzdory tomu, jsou, ano jsou, politici a novináři kvalit velkých, někdy i mimořádně velkých!
Ale ten zbytek! První parta rozhoduje o věcech, o kterých nemá šajna, druhá komentuje věci, o kterých nemá šajna a obě skupiny se dopouští bez šajna úvah na libovolné téma.
Navíc obě skupiny jsou poplatné popularitě u mas. A masa lidu je velice tupé zvíře.
Co s tím? Nevím.

Nejspíš je to tím, jak se nevyrovnaně vyvíjel mozek chytré opičky. Část racionální se vyvinula velmi, ta sociální, činící rozhodnutí, zaujímající stanovisko... téměř vůbec.
Mozek racio je OK, ale v samotném životě nemá ani hlas poradní. Jen slouží atavismům, výhodným pro opičky s klackem v ruce v malé tlupě.
Ale opička žije v mocmilionových složitých strukturách a pilotuje stihačku, spouští jaderná reakce a spravuje ekosystémy.
A to, milí přátelé, to je průser!

Pokud kradu, změňte celou společnost tak, aby to nebyla krádež

 V jednom plátku (Alarm) píše nějaké dáma o tom, jaká je hloupost platit dluhy. Že společnost, vyžadující splácení dluhů je vlastně nemorální.
Má k tomu svůj příběh. najali si s jinými studenty byt v Praze. První splátku se rozhodli neplatit, další prý platit, chtěli, ale jejich kamarád ty prachy stopil a oni neví, kam zmizel (jako že fakt?).
Majitel jí telefonoval, ale ona telefonáty nabrala, protože její světonázor je telefony nebrat.
A teď má dluh a ten pronajímatel ho po ní chce!
Dámu to inspirovalo k článku, že představa, že je nutné platit dluhy je zcela falešná.
Společnost je třeba předělat, aby se nebožák, jako je ona, nedostal do takové nepříjemné situace. Aby se mohla nastěhovat do bytu, neplatit nájem a opravy a energie a všechno a pak se sebrat a jít.
A takové pí píší a žijí s námi.

Opravdu je ta pravda a "pravda" potřeba?

Pravda je potřeba. Zejména, pokud je to celá pravda.
Čeže: Je takový populární sport. odkrývat temné stránky slavných osobností, ošklivé pravdy v dějinách.
Prý demýtizace, která, jak říkají, určitě užasná.
Fakt?
Byl Churchill velký státník, co svojí rozhodností a odvahou zásadně přispěl porážce jedné zrůdnosti v Evropě, nebo rasistický hajzlík, vožrala? Byl Karel Hynek Mácha velký básník, nebo velký vošoust se sadistickými sklony? Američtí Otcové zakladatelé byli proroci demokracie a rovnosti lidí na světě, nebo nepřiznaní otrokáři? Byli ... tisíce a tisíce, jeden každej.
Pomník, nebo delete z historie?
Byla Bitva na Bílé Hoře tragedie národa a poslední moravané u zdi letohrádku národní mučedníci, nebo to byla bezvýznamná šarvátka a Moravský praporec byli němečtí žoldáci? Byl Den Díkuvzdání v Americe... A tak furt.
Tak jedno jasně - Nerušit! Nemazat! Cancelovat leda cancelizatory!
A jinak? Pravda bývá oboje. To krásné i to ošklivé.
A co si vybereme, tím budeme, to nás bude formovat.
Vybereme si krásný mýtus? Budeme zdravě seběvědomí, nebo také šovinistický paka.
Vybereme si z komplexní pravdy ty sračky? Budeme hovny.
Ta hnusná pravda je vhodná na korekci naší sebelásky, ne na na to, se jí nechat pohltit.

Pak jsou lži typy "Rukopisy". To je ale čistá lež a jiný případ.

Inteligence umělá a ta naše

 Včera jsem zrovna hovořil se svým synem o AI. On pravil, že se mu nelíbí tenhle termín, neb naznačuje, že ty mašinky opravdu přemýšlí. A ono ne, ony jen mechanicky třídí vesmírná množství slov, slovních spojení a dávají je dohromady.
"Myslím", že má pravdu.
Nojo, ale jak to děláváme my?
Jsme opravdu "myslící", "inteligentní", nebo jen mechanicky klademe slova k sobě, tak jako AI?
Na základě své výchovy, svých mindráků kompilujeme náhodně zachycené informace a sestavujeme z nich cosi, co pak nazýváme "Můj Názor" a za ten věrni službě svému egu, bojujeme.
A nebo ne? Asi jak kdo. Jak kdo.
Není AI pro nás mementem? Ve smyslu: podívejme se na sebe a konečně doopravdy mysleme.
A ještě něco:
Ve starém francouzském filmu Velké manévry má fešný důstojník populární sport. Svádět. Vyzbrojen půvabem a šarmem mu to nedělá problém. Navíc jeho inteligence (není vlastně umělá?) má v systému patřičné věty, které bez obměny sype na vybranou (zde losem v rámci sázky).
Tady se ale náhle systém zadrhne.
Za a) ona dáma ho jednou zaslechne, jak totéž co jí, bez sebemenší změny říká jiné. b) on se do ní skutečně zamiluje.
Ona se mu vysměje. On se jí snaží vysvětlit, že tentokrát je to jiné, říká, jak jí miluje,že... a ona ironicky jeho věty dokončuje za něj. Ty věty, které dřív říkal stroj, teď říká člověk.
Ale už to nejde rozeznat.
Nezbaví nás AI zbytků možnosti rozeznat autentickou řeč, vycházející z našeho lidství, od žvástu mechanicky sestaveného ze slov a frází?

Vim já...