Průser z automatického přijímání informace

 Miliony let to byla výborná evoluční strategie. Srnka hodila bílým zadkem a rozeběhla se, všechny hned za ní. Nejspíš ví, proč utíká, když budu čekat a ptát se" "Opravdu hrozí nebezpečí?", téměř jistě dopadnu špatně.
I ten pračlověk takhle úspěšně fungoval! "Medvěd!", Cizí tlupa!" "Tohle je jedovatá bobule!" "Tímhle směrem je jídlo!" "Sem nechoď, sežere tě tygr!"
Občas to byl falešný poplach, občas už tenkrát fake news (bobule šlo jíst, ale informátor je chtěl sežrat sám), ale vyplatilo se raději ihned uvěřit a podle toho se zachovat. 
Omyl, podvod, byl většinou rychle rozpoznatelný. 
Čas pokročil a společnost je mnohem složitější, fakta nezřejmá prvním pohledem. Ale náš návyk, který nás tisíce, miliony (už jako trilobity) let chránil, ten návyk zůstal. Návyk brát vše, v první vteřině, jako Pravdu.
"Prezident je reptilián (ještěr)!" "Ohrožují nás chemtrails!" "Tihleti (někdo) nemusí platit v obchodech!" ..."Vašík Havlů seděl na klíně Reinharda Heydricha!" Tyhle fámy jsou za použití několika neuronů v mozku a všeobecně známých faktů lehce vyvratitelné pitomosti. A stejně se drží v hlavách! Přijaty automaticky jako fakt se staly vlastnictvím, součástí osobnosti a tedy zuřivě bráněným faktem nejfaktičtějším! 
" Mařena se vyspala s Lojzou!""Starosta krade!" Tohle už nejde jen tak lehce vyvrátit, leč, podivně ale logicky, jde to lidem vymluvit mnohem lépe, než zjevné hovadiny. 
Máme tendenci přijmout cokoliv co uslyšíme, nebo přečteme, ihned, z fleku, jako pravdu! Máme to všichni, sleduji to i na velmi inteligentních bližních, sledují to na sobě samém. 
Ubráníme se někdy, jen máme-li na problematiku už předem, před onou přilétlou fámou, vytvořený názor, postoj. Pokud už soudím, že reptiliání mezi námi nejsou, ubráním se. Pokud mám rád starostu, neuvěřím jen tak lehce, bez důkazu. 
Pokud k věci vztah, ani fámě odporující předpoklad nemám (reptiliáni nejsou, starosta je slušný člověk), nebo dokonce fámu vítám pro její souhlas s mým postojem, výsledek je jasný.

Co dělat se sebou je jasné: Stále a důsledně po prvním a nutném "Jééé, no teda zírám jak to je!" si říct: "A fakt to tak je?" A vrhnout se na ověřování, zapojit mozek. A nebo si říct: "Musím tohle vědět?" a prostě to zařadit mezi nerozhodnuté pro nezájem ("nevím o tom dost, nekecám o tom a do toho!")

A co dělat s miliony ostatních, co fámy, fake news žerou jak nezavřený? 
Tak to fakt nevim.