Ty naše geniální teorie, co jsou tak strašně moc pravdivý!

 Každého  z nás občas něco napadne. Někdy je to hezké, častěji ošklivé. Nějaká  teorie, téze.
Pokud jsme normální, začneme opatrně dumat, zda máme pravdu.
Protože chceme mít pravdu (někdy už s tím chtěním, ba dokonce přesvědčením myslet začínáme!), začne pracovat sebepotvrzující aparát v naší mozkovně.
Sbíráme s nadšením potvrzující informace, které bereme za pravdivé. Vylučujeme ty, co nám teorii kazí.
Ať je to Pravda o původu pyramid, kovidu, národa či stromu. Ať je to teorie spiklenistická nebo bordelistická či teorie, že nám stará zahýbá se sousedem, naše uvažování se stává k našemu dítěti - teorii, stále méně kritické.
Naprostou katastrofou pro zbytky kritičnosti je nedostatek oponentů. Buď že nejsou, nebo že je vyženeme.
Pokud se navíc obklopíme těmi, co nám tleskají a obdivně na nás hledí, naše zdebilnění je otázkou dnů, někdy hodin, i minut.

Tuto moji teorii (Moje = Pravdivá, že!) potvrzuje pozorování blbnutí všemožných, původně chytrých lidí, když se jen malinko zakoukali s láskou na své myšlenky.

Koukejte na své myšlenky s nedůvěrou a zacházejte s nimi obezřetně! Jsou to děsný kurvy!

Volby, part 2

 Ovšem! Nejzásadnější je pro výsledky voleb co? No přeci první a druhý dojem!
Protože dál, než za první a druhý dojem obrovská část voličů nejde! Jsem přesvědčený že ta větší část.
Vůbec je nenapadne zkoumat, co se dá od dotyčného čekat. A už vůbec ne, co to přinese v praxi.
"Fešák!" "To je borec!" "Ten jim to nandal (to tady znamená, že se chová jako arogantní hovádko i když kecá kraviny)!"
To řekne první dojem.
Ten druhý dojem je, že prosazuje něco, voliči milého. Otázky, zda to skutečně prosazuje, co by prosazení takové věci přineslo v důsledcích, jaké jiné témata bude dotyčný tlačit, koho zastupuje a proč... Tyhle otázky jsou na tohoto voliče moc  složité, otravné. 
Pokud první a druhý dojem stačí k takovému nadšení, že jda, jdouc, jdouce kolem volební místnosti mu to hodí, tak mu to hodí. 
Kdysi tu vyhrálo "lidové kníže!" "Kníže pije pivo v hospodě!" "To je borec!"
Andrejko vyhrával, když zapůsobil jako hodnej strejda, co peníze co "Oni kradů" rozdá lidu. Jeho minulost fízla, podvodníka v privatizaci? Absence programu? Ignorování dlouhodobých investic pokud na nich osobně nevydělá? Tohle voliče nezajímalo.
Když ale žvatlavej, ukňučenej strejda narazil v prezidentský volbě na vousatého chlapáckého generála, byl druhej. Protože dojem.
A teď. Hranatý, libově frajerský Turek,  co zatočí s "Těma magorama z Bruselu co mi zakazují pálit petky" Nic víc a nic dál. Jestli hajluje a jestli zbohatl na podvodech? "Ale je šikovnej!" 
V jiných zemích totéž.
Ať mně milý, nebo nemilý, vyhrávají a prohrávají zejména pro tohle.

Nic nového, Kennedy kdysi v USA vyhrál, neb mu to v debatě s Nixonem slušelo mnohem víc, než protikandidátovi.

Mečiar vyhrál, když zpíval o Slovensku,  ve velkém sboru a s projekci krás země. BTW, geniální nápad! Politik ve sboru jako "jeden z nás". Byl tak spojený se zemí, lidmi, historii...

A stále se najdou nešťastníci, co chtějí při volbách něco složitějšího vysvětlovat lidem

BTW 2 Právě jsem se dočetl, byl to normální placený komentátor z celkem normálního tisku, že Turek, Konečná a Babiš jsou dobrý, protože v něm budí emoce! 
Takže prostě tak to je. To je nás svět. 

Průser z automatického přijímání informace

 Miliony let to byla výborná evoluční strategie. Srnka hodila bílým zadkem a rozeběhla se, všechny hned za ní. Nejspíš ví, proč utíká, když budu čekat a ptát se" "Opravdu hrozí nebezpečí?", téměř jistě dopadnu špatně.
I ten pračlověk takhle úspěšně fungoval! "Medvěd!", Cizí tlupa!" "Tohle je jedovatá bobule!" "Tímhle směrem je jídlo!" "Sem nechoď, sežere tě tygr!"
Občas to byl falešný poplach, občas už tenkrát fake news (bobule šlo jíst, ale informátor je chtěl sežrat sám), ale vyplatilo se raději ihned uvěřit a podle toho se zachovat. 
Omyl, podvod, byl většinou rychle rozpoznatelný. 
Čas pokročil a společnost je mnohem složitější, fakta nezřejmá prvním pohledem. Ale náš návyk, který nás tisíce, miliony (už jako trilobity) let chránil, ten návyk zůstal. Návyk brát vše, v první vteřině, jako Pravdu.
"Prezident je reptilián (ještěr)!" "Ohrožují nás chemtrails!" "Tihleti (někdo) nemusí platit v obchodech!" ..."Vašík Havlů seděl na klíně Reinharda Heydricha!" Tyhle fámy jsou za použití několika neuronů v mozku a všeobecně známých faktů lehce vyvratitelné pitomosti. A stejně se drží v hlavách! Přijaty automaticky jako fakt se staly vlastnictvím, součástí osobnosti a tedy zuřivě bráněným faktem nejfaktičtějším! 
" Mařena se vyspala s Lojzou!""Starosta krade!" Tohle už nejde jen tak lehce vyvrátit, leč, podivně ale logicky, jde to lidem vymluvit mnohem lépe, než zjevné hovadiny. 
Máme tendenci přijmout cokoliv co uslyšíme, nebo přečteme, ihned, z fleku, jako pravdu! Máme to všichni, sleduji to i na velmi inteligentních bližních, sledují to na sobě samém. 
Ubráníme se někdy, jen máme-li na problematiku už předem, před onou přilétlou fámou, vytvořený názor, postoj. Pokud už soudím, že reptiliání mezi námi nejsou, ubráním se. Pokud mám rád starostu, neuvěřím jen tak lehce, bez důkazu. 
Pokud k věci vztah, ani fámě odporující předpoklad nemám (reptiliáni nejsou, starosta je slušný člověk), nebo dokonce fámu vítám pro její souhlas s mým postojem, výsledek je jasný.

Co dělat se sebou je jasné: Stále a důsledně po prvním a nutném "Jééé, no teda zírám jak to je!" si říct: "A fakt to tak je?" A vrhnout se na ověřování, zapojit mozek. A nebo si říct: "Musím tohle vědět?" a prostě to zařadit mezi nerozhodnuté pro nezájem ("nevím o tom dost, nekecám o tom a do toho!")

A co dělat s miliony ostatních, co fámy, fake news žerou jak nezavřený? 
Tak to fakt nevim.