Ty naše geniální teorie, co jsou tak strašně moc pravdivý!

 Každého  z nás občas něco napadne. Někdy je to hezké, častěji ošklivé. Nějaká  teorie, téze.
Pokud jsme normální, začneme opatrně dumat, zda máme pravdu.
Protože chceme mít pravdu (někdy už s tím chtěním, ba dokonce přesvědčením myslet začínáme!), začne pracovat sebepotvrzující aparát v naší mozkovně.
Sbíráme s nadšením potvrzující informace, které bereme za pravdivé. Vylučujeme ty, co nám teorii kazí.
Ať je to Pravda o původu pyramid, kovidu, národa či stromu. Ať je to teorie spiklenistická nebo bordelistická či teorie, že nám stará zahýbá se sousedem, naše uvažování se stává k našemu dítěti - teorii, stále méně kritické.
Naprostou katastrofou pro zbytky kritičnosti je nedostatek oponentů. Buď že nejsou, nebo že je vyženeme.
Pokud se navíc obklopíme těmi, co nám tleskají a obdivně na nás hledí, naše zdebilnění je otázkou dnů, někdy hodin, i minut.

Tuto moji teorii (Moje = Pravdivá, že!) potvrzuje pozorování blbnutí všemožných, původně chytrých lidí, když se jen malinko zakoukali s láskou na své myšlenky.

Koukejte na své myšlenky s nedůvěrou a zacházejte s nimi obezřetně! Jsou to děsný kurvy!

Ještě k Learovi, pamětí jeho ošetřujícího lékaře, docenta Šaška

 Pan profesor Audsides nám teď přednese něco se svých objevných objevů.
"Pane profesore, máte slovo!"

Na cestě skotskými rašeliništi, kde jsem sepisoval své, dnes již slavné dílo: "Meč Excalibur jako falický symbol a jeho význam v díle Tomáše Akvinského a diracových rovnicích", jsem narazil, pod hnízdem pěnice pokřovní (Sylvia curruca) na prastarý spisek. 
K nemalému překvapení jsem shledal, že se jedná o paměti pana Frank Jestera, prvního historického adiktologa (v českém prostředí by byl docentem  Františlem Šaškem PhD), který se již v té době zabýval léčbami závislostí a dokonce postavil první kliniku tohoto druhu, jakýsi praapolinář.
Je zřejmé, že pan William Shakespeare tyto vzpomínky četl a přetvořil historické skutečnosti i využil, spíše zneužil líčení delirijních stavů pacientů, které pak vydával za skutečné děje! To je ovšem neslýchaná drzost! 
"Kolego Jestere, jak to bylo? Povídejte:

Pacienta, exkrále pana Leara a pana Glostera, který byl jeho kumpán z nekonečných piatik, jsem převzal na žádost dcer pana Leara, Goneril a Regan, pana Glostera pak na žádost jeho syna Edmunda.
Bohužel, jednalo se již o paliativní péči, těžce závislí pacienti se k nám dostali už je stavu hlubokého psychického rozkladu, exhausce, demence a v případě pana Glostera i slepoty, zaviněné konzumaci metylalkoholu.
Bylo to hrozné. Když ti dva měli delírko, to bylo divadlo! To byly scény! Hroznej tyjátr! 
Že jim je zima. Jo, na luxusním pokoji pro kulichy! Klepali se v absťáku! Do toho halušky, že prej je bouře! Blesky! 
Nebo si povídali jakoby se mnou! Celý nesmyslný litánie s nějakým přeludem, kterého měli za mne, si vymýšleli.
Aby toho nebylo málo, ty hovadiny vyřvávali v blankversu!
Lear se navíc obnažoval, lítal tady nahatej!
Ty dvě dcery Leara, to byly zlatý holky! Platili mu léčení a chodily za ním na návštěvy. A ten starej, pomatenej dědek dělal, že je nevidí! A furt prej Cordelie, kde je má milovaná Cordelie! Ta byla nejmladší, třetí aplégr.  Přitom tahle jim milovaná  zlatokopka, sbalila francouzskýho krále a fotrovi ani neposlala esemesku k narozeninám! 
 To bylo fakt tragický! Tragédie, snad největší, jako jsem kdy viděl!
O toho Glostera se zase staral Edmund, levoboček. Měl ještě syna Edgara, ale to byl strašnej hajzl a nakonec zavraždil i bráchu! 
Edmund navíc zachránil celou zem před to potvorou Cordelou a jejím starým!
Jí a tomu jejímu byla celá Francie málo a chtěli dobýt i Anglii. Ona se  takhle spojila s Francii! Vlastizrádná mrcha! 
V Anglii vládly dvě holky a holky tenkrát moc  nebojovaly. Leda ve Francii tamta Jenča. 
Strašná situace!
Naštěstí tady byl Edmund! Postavil se do čela armády, porazil Francouze a zajal Cordelu a pak tu krávu nechal pověsit! Báječnej. 
No, a tohodle chlapa zákeřně zabil ten hajzlik Edgar. 
Tak jsme Edgara čapli a nezabili, ale poslali do Čech, ať jim tam pozvedne genofond a poučí je o bratrské lásce v panovnických rodech. .
A za krále si vybrali Richarda III.
Jo, ten Edmund byl levoboček. A víte kdo byla matinka? No přeci Ofélie, ta z Dánska, dcera Polonia! Ona se tenkrát neutopila, to byla fingovaná sebevražda. Toulala se světem a vedla dost divokej život. Málem jí jednou z žárlivosti zabil nějakej Othelo.
No a tak se nechala zbouchnou Glosterem.
Gloster si jí chtěl vzít, za svědky jim měl jít Romča Monteko a Julča Kapuletů, ale nakonec ze svatby sešlo, ty dva svědci vzali nějakej blbej konec.

Profesor pAutsajd dočetl a povídá: "Mi napadá, sli ten Willy neobšlehl z pamětí Jestera víc, než jen kus Krále Leara?"

Learovo a Glosterovo delírium (část)
https://youtu.be/Xi0xmaBgjDk?si=51Cffiat2qw94O_N