Ještě k Learovi, pamětí jeho ošetřujícího lékaře, docenta Šaška

 Pan profesor Audsides nám teď přednese něco se svých objevných objevů.
"Pane profesore, máte slovo!"

Na cestě skotskými rašeliništi, kde jsem sepisoval své, dnes již slavné dílo: "Meč Excalibur jako falický symbol a jeho význam v díle Tomáše Akvinského a diracových rovnicích", jsem narazil, pod hnízdem pěnice pokřovní (Sylvia curruca) na prastarý spisek. 
K nemalému překvapení jsem shledal, že se jedná o paměti pana Frank Jestera, prvního historického adiktologa (v českém prostředí by byl docentem  Františlem Šaškem PhD), který se již v té době zabýval léčbami závislostí a dokonce postavil první kliniku tohoto druhu, jakýsi praapolinář.
Je zřejmé, že pan William Shakespeare tyto vzpomínky četl a přetvořil historické skutečnosti i využil, spíše zneužil líčení delirijních stavů pacientů, které pak vydával za skutečné děje! To je ovšem neslýchaná drzost! 
"Kolego Jestere, jak to bylo? Povídejte:

Pacienta, exkrále pana Leara a pana Glostera, který byl jeho kumpán z nekonečných piatik, jsem převzal na žádost dcer pana Leara, Goneril a Regan, pana Glostera pak na žádost jeho syna Edmunda.
Bohužel, jednalo se již o paliativní péči, těžce závislí pacienti se k nám dostali už je stavu hlubokého psychického rozkladu, exhausce, demence a v případě pana Glostera i slepoty, zaviněné konzumaci metylalkoholu.
Bylo to hrozné. Když ti dva měli delírko, to bylo divadlo! To byly scény! Hroznej tyjátr! 
Že jim je zima. Jo, na luxusním pokoji pro kulichy! Klepali se v absťáku! Do toho halušky, že prej je bouře! Blesky! 
Nebo si povídali jakoby se mnou! Celý nesmyslný litánie s nějakým přeludem, kterého měli za mne, si vymýšleli.
Aby toho nebylo málo, ty hovadiny vyřvávali v blankversu!
Lear se navíc obnažoval, lítal tady nahatej!
Ty dvě dcery Leara, to byly zlatý holky! Platili mu léčení a chodily za ním na návštěvy. A ten starej, pomatenej dědek dělal, že je nevidí! A furt prej Cordelie, kde je má milovaná Cordelie! Ta byla nejmladší, třetí aplégr.  Přitom tahle jim milovaná  zlatokopka, sbalila francouzskýho krále a fotrovi ani neposlala esemesku k narozeninám! 
 To bylo fakt tragický! Tragédie, snad největší, jako jsem kdy viděl!
O toho Glostera se zase staral Edmund, levoboček. Měl ještě syna Edgara, ale to byl strašnej hajzl a nakonec zavraždil i bráchu! 
Edmund navíc zachránil celou zem před to potvorou Cordelou a jejím starým!
Jí a tomu jejímu byla celá Francie málo a chtěli dobýt i Anglii. Ona se  takhle spojila s Francii! Vlastizrádná mrcha! 
V Anglii vládly dvě holky a holky tenkrát moc  nebojovaly. Leda ve Francii tamta Jenča. 
Strašná situace!
Naštěstí tady byl Edmund! Postavil se do čela armády, porazil Francouze a zajal Cordelu a pak tu krávu nechal pověsit! Báječnej. 
No, a tohodle chlapa zákeřně zabil ten hajzlik Edgar. 
Tak jsme Edgara čapli a nezabili, ale poslali do Čech, ať jim tam pozvedne genofond a poučí je o bratrské lásce v panovnických rodech. .
A za krále si vybrali Richarda III.
Jo, ten Edmund byl levoboček. A víte kdo byla matinka? No přeci Ofélie, ta z Dánska, dcera Polonia! Ona se tenkrát neutopila, to byla fingovaná sebevražda. Toulala se světem a vedla dost divokej život. Málem jí jednou z žárlivosti zabil nějakej Othelo.
No a tak se nechala zbouchnou Glosterem.
Gloster si jí chtěl vzít, za svědky jim měl jít Romča Monteko a Julča Kapuletů, ale nakonec ze svatby sešlo, ty dva svědci vzali nějakej blbej konec.

Profesor pAutsajd dočetl a povídá: "Mi napadá, sli ten Willy neobšlehl z pamětí Jestera víc, než jen kus Krále Leara?"

Learovo a Glosterovo delírium (část)
https://youtu.be/Xi0xmaBgjDk?si=51Cffiat2qw94O_N

Jak to bylo v Pearl Harbor

S přítelem spiklenistou vedeme občas "urputné spory" o výklad dějin. Já pochopitelně zastávám stanovisko bordelisticko - aburdno - srandistické.
Došlo i na historii Napadení Pearl Harbor ve  WWII.
Ale já vím, jak to bylo! Slyšte PRAVDU:

Donald Brown byl šťastný mladý muž. Na začátku WWII se mu podařilo zašít jako poslíček ve  velení armády.
Donald nebyl šťastný zcela. Štěstí mu kazila dvě jména. Slečna Jane a debilní kretén zrzavá, irskej zmetek Patric O´Hara.
Slečna Jane se stále, nepochopitelně, nemohla zcela rozhodnout  pro Donalda a dát mu jednoznačně přednost před tím pablbem Patricem!
Ani to, že Zrzavej zmetek narukoval do armády a byl poslán na Pearl Harbor jí zcela nepřesvědčilo.
Jednoho den na velitelství US Army: "Hej Donalde!"  "Tohle doneseš přímo nejvyššímu a rychle! Naprosto zásadní depeše! Už mazej!"
Donald sklapl kufry a vyběhl.
V tom mu došlo, co zaslechl, ač zaslechnout neměl! "Japonci... útok... Pearl Harbor... hrozí masakr našich..."
Hlavou se mu mihl naprosto absurdní a blbej nápad. Kdybych to depeši zdržel, tak ten blbečkek Patric bude usmaženej japonskýma bombama! Cha! To by mu patřilo za to, že taky chce Jane!
"No, to je škoda, že to nejde! Nejde... odneslo by to hrozně dalších lidí... měl bych průser.. nejde... No, nejde to! "
Donald měl jeden hloupý zvyk. Občas, když trpěl kognitivní disonancí, chodil se poradit s panákem kořalky.
Zašel do šatny, ono to počká. Po prvním panáku mu bylo jasné, že tahle myšlenka je totální blbost. Po třetím už mu to přišlo reálnější. Po šestém se mu zdálo, že sbalit depeši je naprosto báječný nápad!
Nebyl to dobrej nápad!
Byl to průser, velkej průser!
Donalda kupodivu nepopravili, ale jen poslali do tichomoří válčit v první linii. Hned první den padl do zajetí a zbytek války sloužil Japoncům jako materiál na mučení a pokusy.
Kupodivu přežil, jen nohy a jednu ruku mu museli amputovat.
Žil v chudobinci, koukal do zdi a pil kořalku.
Proklínal toho, co mu tohle neštěstí způsobil. Sebe ne, samozřejmě, jako každý hledal chybu jinde a tak proklínal toho zmetka irskýho, zasranýho zmrda! Ten ho přivedl do neštěstí! Jistě že nepřivedl, ale tak už většinou uvažujeme. "Kdyby nebyl..."
Jednoho dne, jakási charita udělala zájezd pro veterány.  Donalda naložili do autobusu. Byla to otrava, ale mnohem lepší, než čumět do zdi. Donald se tedy snažil být hodný, dokonce ani nenačal dnešní lahev, aby ho příště vzali zase.
Moc neposlouchal ale najednou slyšel  hnusná slova tvořící jméno: Patric O´Hara! Prej tady v té honosné vile bydlí! Cože? Hrdina?
Donald se seznamuje s živou legendou a tou legendou je... Ten hajzl!
Při napadení Pearl Harbor zůstal Velký Hrdina sám na pláži. Pálil po nalétávajících stihačkách vším možným, údajně nějaké sestřelil, časem vznikly mýty jak sundavá z nebe Zera střelbou z revolveru a vrháním bajonetu, potápí ponorky tím, že jim ukousne periskop a utrhne rukou kormidlo. Počet jeho zranění ve vyprávěních narůstá a stejně se v příbězích zkracuje doba, kdy, ač s prostřílenými orgány a zlámanými kostmi, požádá o návrat na frontu. Od jeho legendárního boje v PH je znovu z znovu nasazován, povyšován, vyznamenáván. Až je generálem a protože další vyznamenání už nejsou, vláda vytvoří nové, zvláště hrdinské, pojmenované jeho jménem...
Donald to vše poslouchá a tiše sténá. Ještě se zeptá:
"Má ten... ten tamten, manželku?"
Ale jistě! Vzal si takovou nesmírně krásnou slečnu. Jane se jmenuje! Celou válku na něj čekala, úžasná love story!"
"A víte co pan generál říkal?" Povídá ještě průvodce. "Že ta tragédie na Pearl Harbor byla paradoxně branou jeho osobního štěstí!" "Ten život si někdy divně hraje!" "Prý, kdyby tenkrát o tom útoku věděli a připravili se, asi by nikdy nemohl ukázat své kvality! Za svůj životní úspěch vlastně vděčí tomu, že depeše tenkrát na velitelství nedošla včas! A nejen jeho zářná kariéra, i Jane se už prý rozhodla dát přednost tomu druhému, ale když slyšela o jeho statečném chování, rozhodla se pro Patrica!"
Donald zbylou rukou a zuby otevírá lahev kořalky a pije na ex. Ještě než sladké bezvědomí obestře jeho zoufalství stačí zvrátit hlavu k smějícím se nebesům a zařvat:
"Tak tenhle fór, se Ti, ty kurvo, fakt povedl!"!