Kam zmizeli státníci?

 Státníci zmizeli, zůstali politici.
To ale, žel, nebyl konec. Politiky vystřídaly slibotechny, A kašpaři a pošuci.
Kde ti státníci jsou, kam se poděli?
Jsou tu stále, ale není o mně zájem. Neslibují ráje bez práce a nebaví davy svými vtipy. Neexhibují, nenaparují se.
Dav se dožaduje kašparů, grázlů a cvoků, tak je má.

Takhle jednou seděli apoštolové...

 Bylo to po vzkříšení a apoštolové měli sezení.
Zásadní sezení!
Šlo o to, jaké zaujmout stanovisko k osobě, která se prezentovala, a nutno říci věrohodně, jako vzkříšený Ježíš Kristus.
Byla tu i Marie z Magdaly.
Po pravdě, apoštolové k ní měli vztah všelijaký. Kdyby nedostali tak explicitně a důrazně přikázáno se milovat vespolek, asi by jim lezla na nervy.
Vždyť považte: Oni kladli Mistrovi vhodné a konstruktivní otázky! Zapisovali jeho výroky, i je občas přikrášlili vlastní invenci, aby byly, jak soudili, ještě lepší! Diskutovali!
To ona ne! To ony, žádné, ne! Seděly u jeho nohou a poslouchaly, utíraly mu i nohy svými vlasy, ale na pořádnou debatu se nezmohly.
Někomu pucovat nohy... to se přeci... teda Ježíš o Poslední večeři taky myl nohy? Hmmm, ale to se nepočítá, to byl úplně jinej případ, říkali si apoštolové mezi sebou.
Oni by to snad chlapci nějak skousli, ale když On ty buchty jakoby preferoval! Jim, apoštolům,  stálé říkal že jsou nechápaví a s ženskejma se bavil, jakoby mu snad správně rozuměly?
A pak zase! Marii se zjevil první! Jí!
A ona? Místo aby jeho zjevení podrobila falzifikaci, verifikaci... jen zašeptala: "Rabboni!"
To bylo na nic! Měla zkusit, jestli "To" jí jídlo, porejpat se "Tomu" v ranách, ne to všechno nechat na nich!

Nyní přišel čas vše řádně shrnout.
"Přátelé a dámo, byl jsem Pánem vybrán za předsedu shromáždění... dobrá tedy, na dočasného řídícího schůze." Začal Petr.
"Toho, koho jsme viděli, asi můžeme už s jistotou označit za Ježíše Nazaretského, bytem nemá kde hlavu složit, povoláním Kristus."
"Ovšem musíme vzkříšeného ještě definovat, kvantifikovat, posoudit kvality! Jinak by bylo naše pozorování bezcenné!"
"Tady, Juda něco má!"
Juda byl celý červený, rozpačitý a zjevně se mu do toho nechtělo a zjevně ho to také až příliš zajímalo: "No... možná je to hloupá otázka, ale... no... myslíte si, že když je vzkříšený, že... jako... teda, myslim, jako jestli taky prdí?!"
Chvíli bylo značně zaražené ticho. Pak se ozval Kuba:
" To je, myslím, legitimní otázka! Pokud tedy, ehm.... prdí, nemůže být zcela proměněn v duchovní bytost! Pokud neprdí, není vzkříšen zcela!"
"To je ovšem neřešitelné dilema!" Volalo těch jedenáct, neznajíce učení o dvojí podstatně Krista, neb ho ještě tehdá nikdo nevynalezl.
Po dlouhé debatě se otočili na Marii:
"No, když už jsi tedy tady, co ty myslíš, kdo to tedy je?!
"Přeci náš Mistr!" Usmála se vlídně.
Apoštolové se na sebe podívali s jasným podtextem: "Nána blbá, ničemu nerozumí!"
"Ještě mám nějaké jednání, tak zatim ahoj kluci, teda, pokud už již dalšího nemáte." Proslovila Marie.
"No, teď budeme probírat podstatu onoho jevu, zda se jedná o resustitaci, znovuzrození... to bys nechápala, holka. Ale, když už jsi tady: Co se to tedy ten třetí den po smrti stalo?"
"Zázrak!" Řekla a odešla.
"Achjo, s tou je  debata!" Zasmáli se pánové.
A hovořili.
A přeli se.
A měli názory.
A měli téze.

A pak Šimon vyhlédl z okna.
"Tywoe! Co tohle má znamenat? Pojďte se kouknout, jestli vidíte co já!"
Viděli. Na lavičce tam seděli spolu, zabráni do živého hovoru, Marie a Ježíš.
"Chápete to?"
Po dlouhém tichu se ozval velice zamyšleně jeden z nich:
"Hele, chlapi! Když nám furt říkal, že jsme strašně nechápaví, nevíte co tím tak asi mohl myslet?!"

Útěk před svobodou

Nadpis jsem si, jistě, půjčil od pana Fromma. 

Člověk propuštěný z vězení se často touží vrátit zpět, do nalajnovaného jednoduchého světa, kde není vystaven neustále volbě.
Člověk uniklý (tak či onak)  z totality, často touží po jejím návratu. Po oné situaci,. kdy nic  nemůže, což ale znamená i to, že nic nemusí! Žádná osobní zodpovědnost, žádné viny!
To ONI! My ne  a já už vůbec ne!
A tak si totalitu vymyslí. Vymyslí se ilumináty, ještěry, elity... Které vše řídí a on je opět bezmocný a tak i bez zodpovědnosti.
A tak žije a volí ty, co opravdovou totalitu slibují.
Až jí opět má!

V šedém bezčasí totalit, ať skutečných či fiktivních, vzruchu není, strachu ani  naděje není, kyvadlo se nehýbe. A tak onen stále nadává na vše, aby se odreagoval.

Leč, jsou i jiní lidé, než tihle.
Tedy, přesněji: Jsou i lidé, nejen tohleto.

K minulému: Kterak ďábel zase jednou nevyhrál

 K minulému.
Jistě, s tím spojením církve a světské moci se to ďáblovi vydařilo! Co se dělo, bylo často hodně hnusné. Myslím, že se dá říci, že to bylo bezbožné.

Ovšem! S Ježíšem a jeho učením v zádech tvořil J. S. Bach i Plastic People a tisíce dalších. Mistři gotiky, Michelangelo i Mikuláš Medek či  Marc Chagall a hafo jiných.
A také v jeho jménu působili František z Assisi, Terezia a Ávily a milionu vyhlášených i nepovšimnutých svatých, v pravdě, myšlenkách, slovech a skutcích svatých.
Vznikaly sirotčince, špitály a chudobince. Nakonec i  školy a věda se, po všelijakých kravinách, dočkaly podpory!

A tak ďáblovi jeho úspěch často zhořkl.

Celý ten čas byl  s námi Bůh i ďábel a my se rozhodovali, komu sloužit.  Všichni, věřící, nevěřící, agnostici.... všichni.
A rozhodujeme se stále.