Hodný lidi

Nechci ani náhodou říct, že laskavost, empatie a spol jsou špatné. To néééé, ani náhodou.
Jen každé dobré. má svůj rub. I to nejlepší a nejkrásnější.
Takový hodný člověk každému rád pomůže, každého chápe a miluje dobro.
A nenávidí zlo!
A  když se vhodně dozví, že židé zabili Ježiška a Aničku Hrůzovou, že kapitalisté vykořisťují dělníky, statkář... A nebo dneska ti a tamti, to a ono, tak se hned spravedlivě rozčílí.
Protože je hodnej. On je fakt hrozně hodnej, určitě takové taky znáte.
Přepne do primitivního módu pro boj a vyrazí ve jménu dobra rozbít zlu držku, V tom lepším případě. Nebo zlo izolovat v nějakém táboře. Vymítit zlo ze světa, aby dobro mohlo totálně zvítězit.
Hodný člověk už má podlité oči krví a vůbec si nevšiml, že od toho prvního naivního zbaštění nějaké zprávy se stal někým jiným a že ho řídí někdo jiný. A že Bůh to není.
Hodný člověk také důvěřuje své intuici. A vnutit něco člověku do jeho "intuice", to je  strašidelně jednoduché.
Je to smutné, ale dobrota sama o sobě před ďábelm nechrání.
Cit bez rozumu je nebezpečný stejně, jako rozum bez citu.
Rozum bez citu je nebezpečný stejně, jako cit bez rozumu.

Selský rozum a Pavlův reflex

Rozhodující pro rozhodování jsou emoce. Rozum použijeme až na to, abychom ono rozhodnutí zdůvodnii. Rozumem vytváříme ex post důvody, proč tahle holka je nejlepší, tohle auto co si kupujeme nejlepší, naše děti nejlepší, tahle houska nejlepší, náš izmus nejlepší...
Zaklínáme se rozumem, ale nenecháme mu často ani hlas poradní.
Emoce řídí nás, ale kdo řídí emoce? Samozřejmě se domníváme ony jsou od nás. Což je koneckonců ukázka řečeného, myšlenka, že by naše pocity byly do nás vložené se nám nelíbí a proto nenenene!
A ono jojojojo.
Jedním z nejjednodužších způsobů je vytvoření emocionální vazby na nějaké slovo. Protože myslíme, když už myslíme, jazykem, respektive jazyk ovládá myšlení.
Začnu-li používat nějaké slovo, něco zatím celkem neutrálního, třeba cyklista, s obrázky rozkvetlé krajiny, usměvavých zdravých lidí, dětí a zvířátek, slovy jako dovolená, bohatství, láska, vytvoří se reflex, který budeme prezentovat jako vědomě rozhodnutí podporovat všemožně cyklisty,
Pokud budeme užívat slovo cyklista s obrázky zmrzačených, nehod, nevlídného počasu, ztrhaných tváří, slovy jako zranění, nemoc, ohrožení, strach. Bude výsledek také jasný.
Některá slova  náboj již měla: výhra, nemoc, dovolená, oběd, oběť...
Jiná ho získala, nebo  byl na ně navěšený záměrně.
Pak už stačí jen použít slovo a člověk zareaguje. Pavlův refelx, který sám slinící označí za Zdravý Selský Rozum a nebo Analýzu, dle svého založení.
Kulak, Sparta, bolševik, ekolog, Euro, uprchlík, Slávie, neziskovka, levičák, pravičák, homosexuál, homofob, cikán, žid, Němec, Polák, Rus...
A sliním a sliníme, vespolek dál.
Často na povel. Argumentů netřeba, stačí říct ono slovo a bouřlivá reakce z obou ran se dostaví, debata není možná.