pondělí 23. prosince 2024

Kdybych lásky neměl... tak by to bylo fest blbý!

 Tohle se stalo asi v nebi? Přesně to nevím, mně se ten příběh, jako jiné, udělal a já ho jen zaznamenal a sám na něj čumím, jak tele na vrata.
V tom místě žily duše a dušáci tak, jako my tady. S jedním drobným, ale naprosto zásadním rozdílem. Nebyli nasraný! Nebyli nasraný na jiný a nebyli nasraný na sebe! Občas jim ujela tramvaj, nebo se na chvíli  pohádali v práci, ale díky oné absenci bazálního nasrání tam bylo zcela nebesky.
Vlastně, někteří měli i nějaké osobní smutky? Tak to byl očistec? Vim já!
A tady jednou  z jara jde jeden fešný dušák ulicí, zpívá si a najednou zůstane zírat! Tahle duše tady, to je přeci? 
"Promiň, nechci rušit, ale nejsi Ty Ta Tereza? Z Avily? Zeptal se.
"V pohodě, nerušíš, jasně jsem to já, Tereza z Avily,  proč bychom se spolu nebavili?!" "Jé to se rýmuje!" Zavýskla radostně! 
Dušák před ní poklekl.
"Co blbneš, vstávej! Jsou tu duše, co si pomyslí ty pako!"
Dušák tedy vstal a zašli spolu do kavárny pokecat.
"Hele, dušáku, já Tebe taky od někud znám?" Kterej ty jseš?"
"Petr Novák, zpíval jsem takový písničky. Obyčejný."
"Jasně! Já budu chodit po špičkách!  Tereza si začala broukat.

"Ty to, Terko, znáš? Já své písničky asi moc rád nemám. Připomínají mi můj zpackaný život. Toužil jsem po lásce a dostával jí. Hezkej kluk, slavnej zpěvák. Jedna za druhou, zamilování, milování a rozchod, často s pláčem. A já chtěl fakt velkou, čistou, věčnou lásku! A myslel že když ne tady s tou, najdu jí s jinou! Achjo. Já toužil aby to bylo Velké! Na doraz! Tak jsem začal alespoň ve velkém a na doraz pít. Až jsem se upil." "Příliš pozdě jsem se dozvěděl o Tobě a o skutečné Velké Lásce, o té, kterou jsi měla Ty! Láska k Bohu! Láska co..."
"Kuš! nech toho Petře!"Já, Láska! Nojo, jasně Petře, jenže, viš... Já si tak nějak říkám, že jsem to vzala moc hopem. Že jsem měla začít od toho malého. Dávat si pusu se spolužákem, chodit s nějakým uhrovatým hejskem. Možná i před těmi dalšími stupni a před těmi extázemi a proniknutím zlatého kopí do mne zažít i nějaké proniknu... Tereza se začervenala a Petr chápavě koukal jinam a aby jí zbavil rozpaků, rychle řekl:
"V parku kvetou sněženky, nechceš se jít podívat?"
"Jé ráda" Na to Terezie.
Vyšli ven a Petr opatrně, stydlivě, zkusil vzít Terezu za ruku. Ta ruku vděčně přijala a usmála se a ten úsměv byl šťastný.
A tak spolu jdou ruku v ruce, kytky kvetou, slunce svítí a oni si povídají, jdou ruku v ruce a možná si za chvíli dají i tu pusu! 
V parku minou  staršího pána na lavičce, co tam krmí holuby. 
"Ahoj  Pavle!" Zavolala Terka na starého známého.
"Ahoj Terezko, ahoj Péťo, to je dobře, že jste se potkali! Kdybyste  lásky neměli, byli byste  jako dunící... no,  prostě úplně marný! 
A oni jdou dál a  já furt nevim, jestli to je nebe, očistec a nebo heretická fantasmagorie. Ale je mi to fuk, Hlavně že ona se dozví o té krásné a marné a strašné a znovu krásné lásce pozemské ona ho dovede k té Velké Věčné a pak oba pochopí, v čem jsou ty dvě stejné a v čem jiné.

neděle 22. prosince 2024

Kosmologie a dušologie

 Kdysi bejval vesmír přehledný a logický! Pěkná placka, nad plackou zavěšený hvězdy. Ale člověk dumal a dumal, hledal a dnes je vesmír nepředstavitelný velikostí, svými paradoxy, černýmí dírami a třesky. Nerozumí mu už ani odborníci a někteří se z toho zblázní.
Lidé začínají utíkat zpět, k představitelné a  logické zeměploše.
Kdysi bejvala dušologie přehledná. Nějaký ten bůh co pracoval za základě retribuce a nebo také dle svých nálad. Když ho člověk pozval na oběd, mohl si ho naklonit.
Ale člověk dumal a dumal, až stvořil filosofii a teologii tak složitou, že jí nerozumí už ani odborníci a někteří se z toho zblázní.
Lidé začínají utíkat zpět k indiánům, Keltům, starým Řekům a primitivnímu ateizmu (v kterém ale ihned vytváří substituci boha izmy a předměty a spol.)
Mikrosvět? Nemlich totéž!
Psychologie? Nemlich totéž! I tady jsme už mimo pochopení "selským rozumem", náhledem, logikou.
Beznadějné? Vrátit se k primitivizmu?
A nebo udělat ještě krůček a zjistit, že za tou složitostí není ještě větší složitost, ale naopak, svět velmi "jednoduhý". Ale ne tak, jako ten placatý, naopak, svět velmi prostorný, ne svět temný, ale světlý, ne k zešílení, ale k radosti.
V té dušologii to tak, osobně jsem přesvědčený, je.
V tom dalším? Bych si tipl, že také.

středa 4. prosince 2024

Evangelium podle JDP

Evangelium podle JDP

Prolog

V nebi bylo jako v ráji. Otec odpočíval a mladej s Duchem sv. muzicírovali s andělským bandem.
Jenže pak se Otec probudil a zamyslel. Syn s Duchem si toho všimli a mrkli na sebe: "To bude zase nějakej Nápad! No TWL, už se těšime!"
"Synku, můžeš na chvíli:" "Něco od Tebe budu potřebovat."
Mladej pán sundal basovku z krku a vypnul zesilovač. Bylo mu jasné, že tohle bude na dlouho.
"Poslyš, synku, taková prosbička. Chtěl bych, abys šel a spasil židy!"
"Proč, vždyť ses nima furt jen hádáš a každou chvíli je chceš vyhladit?!"
"Já dal tenkrát tomu Abrahamovi slovo, že se postarám!"
"A proč jen je?"
"Jinejm jsem slovo nedal!" "A jinde nám Sára nepekla chleba!"
"Hele, Tati, známe se už nějakou tu věčnost! Sotva dodělám tohle, chytne Tě zase milosrdenství a půjdu na další partu!"
"A to máš recht Synku, vezmeš to rovnou za všechny!"
"Vezmeš?" "Co vlastně jako mám udělat?"
"No,,, jak bych Ti to tak řekl... No... staneš se na pár let člověkem!"
"Jsi si se snad pos... pos...?!"
"Ne, to se mi nemůže jaksi stát."
"To chápu, ale já budu posranej! Minimálně jako dítě!"
"Tě vždycky utřou!"
"A ještě třeba při umírání! Jak bych vlastně umřel, máš to vymyšlený nějak esteticky, v klidu a pohodě! Máš! Tim jsem si jistej! Naštěstí!"
"No... víš synku... to je trochu složitý..."
"jak složitý? Tak to řekni!"
"Víš, aby to fungovalo, tak jaksi, on to pro Tebe jistý, řekněme diskomfort, bude."
"Tenhle eufemismus se překládá jak?"
"Prostě... ukřižování s předchozím bičováním."
"Tak to jsi se fakt posral, i když to nejde! Ne! Ne! Nikdy!"
Po několika týdnech: "Odejmi tuhle misi ode mne, ale je -li to vůle Tvá, ne jak já chci, ale jak Ty chceš!"
"Synku zlatej!" "Tak ty jsi si to rozmyslel a bereš to?!"
"Nojonofurttaky, udělám to!" "Hele, ale chci alespoň nějakou príma rodinu!"
"Si vyber!"
"Co tamhle? Ta vypadá fajn a ten její taky!"
"Maria a Josef! Dobrá volba!"
"Hele, Tati, a nebudou problémy z toho, že se jim tak ňák mirnyx-týrnyx narodim?"
"To víš že budou!" "Abych tak děl:" "Není možno, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, od koho pocházejí!"
"To jsi děl hezky Tati, to si zapamatuju a použiju!" "Prostě to bude Průser za Průserem!" "Jdeme na to! Duchu tři, dva, jedna..."
A slovo tělem učiněno jest!

Ejhle támhle v Betlémě

Dítě dřímalo v náručí a Josef, co to dítě vzal za své, se spokojeně usmíval. V hlavě mu totiž rotovala slova: "Cokoliv jsi učinili nejmenšímu z maličkých, to ti nikdo neodpáře!" A on chránil život.
Pastýři právě odešli a do dveří se drala jiná skupina. Skupina místních mužů.
"Josef, sorry, ale tohle je cizoložná žena a tu dle zákona musíme, prostě musíme kamenovat, jinak padne prokletí na celý národ!"
"Alespoň dítě nechte žít!" Špitla Maria .
"Zemře ostřím meče!" Neoblomně pravil předák, pyšný sám na sebe, kterak je neoblomný, spravedlivý, plní posvátné příkazy a prosazuje dobro s velkým D.
Muži vykročili k plačící matce. Josef se ohlédl po holi. Věděl, bude to zoufalý a marný boj.
Muži se náhle zastavili a ohlédli.
Do dveří totiž vstoupily další postavy. A byly to postavy velice zvláštní.
Tři pánové v šatech, prozrazující bohatství s výrazy nadnormativní moudrosti.
Z pánů vyzařující moudrost tlumila odhodlání davu, odhodlání, které se už měnilo, jak to v davu bývá vždy, ve vražedný amok.
Možná nadšení davu ještě víc tlumil ozbrojený doprovod značné sečné síly, který pány doprovázel.
Moudrost bez ochranky to mívá těžké.
Tři králové, možná mudrci poklekli před matkou s dítětem.
Telepaticky se mezi králem a dítětem odehrál tenhle rozhovor:
"Duchu! Co je to za maškarádu? Kde jsi si půjčil tohle tělo?"
"To neřeš! Jak se cejtíš mesiáši?"
"Neser! Báječný! Jsem nemluvně, nemluvě o tom, že nějaký pitomečkové mne chtějí sejmout... Alespoň bych tu misi měl za sebou!"
"Nene, musíš vydržet. Ale máme komplikaci! Ten osvětlovač, co mu jeblo a museli jsme ho vyhodit. Říkal si pánbůh, tak jsme ho překřtili na pán much. Jde po Tobě!"
"Takže on mobilizoval tyhle pitomce?"
"Těm se tohle dělá samo, ale práskl Tvé narození místnímu králi a ten Tě chce sejmout!" Musíte zmizet, všichni tři!"
"Výbornej nápad, ale jak nás odsud nenápadně dostaneš? Tolik ozbrojenců nemáš!"
"Klid, dávej pozor a pak fofrem pryč!"
Král se obrátil k zástupům.
"Hle toto dítě bylo počato zázrakem, zrodilo se panně z Ducha Svatého!"
Dav se uchechtl a muži sevřeli pevněji své kameny v ruce.
"A vy kteří jste byli přítomni zázraku, budete odměněni! Vizte, tato truhla plná zlata je pro vás a další, mnohem větší přijede večer!" "Do té doby si najděte hodně nádob, ať ty dary poberete a především, především se dohodněte, jak máme dary rozdělit!" Ti nejspravedlivější a nejzbožnější dostanou nejvíc, Ti nejméně pak nic!"
"Tak už padejte pro ty hrnce a hlavně se domluvte na tom dělení!"
Muži spěšně odcházeli a už na cestě padaly první rány, tekla první krev.
"To jsem zvědavý, jestli tenhle masakr nějaký z těch tupejch blbů vůbec přežije." Zamyslel se král.
"Hele Duchu, proč jsem Ježíš? Nemohl jsem se jmenovat třeba Václav?"
"Nemudruj a fofrem zdrhejte!"
Za chvíli už matka na oslíku s dítětem a Josef, statečný a fakt svatý, jeli směr Egypt.

Pokušení na poušti

"Kohopak nám to sem čerti nesou?" "Pánmuch!"
"Nech si toho, přišel jsem v dobrém!"
"Nebo pokoušet?"
"Možná pokoušet, ale v dobrém!"
"Jasně, moc dobře rozumím!"
"Hele, jsi tady na poušti už čtyřicátý den, je mi tě líto! Jestli chceš, udělám zázrak a změním tady ten kámen na chleba!"
"Ten si můžu normálně koupit! Co máš dál?"
"Uděláme show! Vylezeš na támhletu věž a skočíš dolů! Taťka tě ochrání a budeš slavnej! Bude se o tobě psát!"
"Jasně, slavnej celej příští den, než mne vystřídá jinej, co třeba spolkne celou žábu. Nebo že bychom to pojali jako ezo? Nějaký rádobychytrý, tajemný žvásty okolo? S tím jdi do ďáblovy, tedy vlastní, řiti!"
Ďábel se z té představy otřásl odporem.
"Podívej, Ježiši, ale tvůj taťka byl přeci taky pyšnej na kouzla, co dělal skrze Mojžíše před faraonem?" "Tak proč se ti to ekluje?"
"Co ty o tom víš! Faraon měl potíže s erekcí a Moše mu sehnal silný afrodiziaka. Za to že pustí Hebrejce z otroctví. Farao o ně už moc nestál, zato stál o to, aby mu stál. Jenže, copak mohl napsat do historie, že je vyšmelil za preparát na potenci? A mohl to Moše napsat do svých knih?"
"Hele Ježíši, a co tohle? Když bys mi dal nějaký to uznání, satisfakci, mohl bych ti leccos zařídit!"
"To vím, u mocných jsi pečený vařený a jsi to ty, co tu moc distribuuje! Co nabízíš?"
"No koukej, tyhle města pod námi ti dám! Budeš králem, pánem, vznešeným panovníkem!"
To už Ježíš nevydržel a propukl v neovladatelný smích.
"Ďáble, ďáble, ty jsi nikdy nebyl nejostřejší tužka v penálu! Budu králem, jo! Obklopený příbuznými a rádci, kteří mne budou chtít zamordovat. Každý rok povinně do války, vyhladit nějaký město, který mne vůbec nezajímá a kde bydlí totéž lidstvo, jako v těch našich, takže nic proti nim. Prestiž žádá harém manželek a s nimi dělat syny, tedy celý noci, narvanej povzbuzovadly lítat od jedný k druhý a ráno, s namoženými břišními svaly zase vládnout s tou bandou zmetků kolem?"
"Odstup satane!"
"Třeba se ještě potkáme Ježíši u nás! V pekle! Pak tě přejde humor!" Jsi člověk, budeš hřešit a peklo čeká!"
"A víš, že já se do pekla chystám?"
"WTF?"
"No po smrti. Ale s poněkud širšími pravomocemi, než mají ostatní!"
"To není fér!"
"Asi není. Ale My nejednáme nutně fér. Ani "rozumně", podle kupeckého rozumu, ani "spravedlivě", podle nějaké litery, byť by ta litera byla od Nás. My se řídíme jen jedním a i ty dobře víš čím."
"To není pravda, chcete po lidech obřady, soudy, války! Ve vašem jméně a pro vás tohle všechno je!"
"Kdepak, nemilej nezlatej! Člověk dostal svobodnou vůli k dobru i ke zlu. A ještě sežral to jablko, o tom něco tušíš, že. My ho teď sledujeme, co vyvádí, a jsme z něj často zoufalí. Někdy i zasáhneme, pomůžeme dobrému, když to jde, když nám to dovolí sami lidé a nezkazí si to. Jindy pak naše jméno slouží lidem jen jako záminka, aby jednali v zájmu tebe!"
"Jo tebe a ty to víš! I my to víme! A tak ti udělám takovou třídenní inventuru v pekle!"
"A k čemu vám to bude, reorganizovat peklo?"
"K čemu? Tak to ví snad jen Pán Bůh."

Gatsemanská zahrada

"Kluci moji, zůstaňte tu se mnou! Teď je ta hodina, kdy se svět mění, bděte tu se mnou, prosím!"
Řekl Ježíš učedníkům svým a poodešel, aby mu nekecali do hovorů s Otcem.
"Tati, fakt to musí bejt? A zrovna takhle? Nestačilo by, že bych třeba měl nějaký prohlášení a pak jsi mne vzal nahoru? Jako Eliáše?
"Synku zlatej, nešlo! To víš proroctví."
"Kuwa, to nemohli prorokovat něco jinýho? Nemohli já vím!"
"Nemohli chlapče můj."
Chvíli mlčeli.
"Ježiši!" Zařval Ježíš. "To snad není možný! Oni už chrápou!"
"Neber jméno Boží nadarmo, synu!
"Svý snad můžu?!"
"Vstávejte héj! Kluci apoštolský! "
"Sorráč! Pane náš, to víš, dlouhá cesta!"
"Tati, tohle je materiál, tyhle učednící!"
"No, nic moc. Však ty tvé zoufalé výkřiky nad jejich nechápavostí zůstanou zapsané v evangeliích. Ale máš je rád, viď?"
"Ale jo furt, miluji je, svět miluji! Mám to v úkolech, tak miluji! Ale někdy je to fakt hodně těžký!"
"Rajcenkerech mně, mně to Synku povídej!" Povzdechl si Otec.
"Pane Bože! To není možný, už zase chrápou! Hééééj!"
"Neber Jméno moje nadarmo, jo!"
"Nebuď tak cimprlich Tati!"
"Spěj, spěj, už zase spěj. Tělo je slábo a duch taky nějak moc připravený není!"
"Viš co je nejhorší, Synu můj?"
"Vím Otče milý, spánek ducha! Za chvíli mi to začne, skončí to smrtí na kříži. Vstanu z mrtvých a někteří mne uvidí. Bude to stačit?"
Otec se zamyslel. "Jak říkal někdo jinej zcela jinde: Alespoň jsme to zkusili!"
"A co když si ze mne udělají jen další modlu? S mým obrazem vyrazí do nějakejch zasranejch válek, budou na mne házet své hříchy, ať je mažu, s moji soškou v ruce budou upalovat jiné, s mojí soškou v ruce, budou... uffff.... Pochopí WOCOTYGOU alespoň někdo? Alespoň pár lidí teď a v budoucích časech?"
"Synu, musíme to zkusit, musíme to zkoušet! I kdyby to probudilo jen pár lidí, stálo to za to. I když je to strašné!"

"Já vím, Tati. Už si pro mne jdou! Tak zatim čao, potkáme se  za pár dní nahoře, Teď mi Eli musíš opustit! Ale žalm 22 známe, takže ok!

"Zatím buď spánembohem Synu! A jestli ne někdo z lidí, tak já Ti poděkuji!"
"Jo, vzhledem k naší trojjedinosti si můžeme vzájemně poděkovat!"
"Tak hola, Jidáši, biřici, už to nezdržujte! Tady mne máte!"

 

Marie, Marie a Marie (doplněno 7.12.2024 a.d..)
Syn byl zpět u Otce a apoštolové se hádali.
O co jiného, než koho měl On nejraději, kdo Ho nejlépe pochopil a kdo z nich je jednička.
A Ježíš už tady nebyl, aby jim řekl: "
Kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší", tedy to, co říkal  tenkrát, při večeři.
Okolo procházející Marie, Marie a Marie se zastavily:
"Pánové, mluvíte o Něm, nebo o sobě?"
"Dámy, nezdržujte se a pokračujte!" Odsekl  Petr.
"Jak myslíte." Na to jedna Marie: "Ale mně se první ukázal po zmrtvýchvstání!"
"No, a pod křížem, jak jsme se spolu, my Marie potkaly, kdepak v té době asi byli věrní učedníci?" Na to jiná.
"Dámy! Tohle nám laskavě neotloukejte o hlavu, Já jsem miláček Páně !"
"Pane kolego!" Rádoby klidným, ale rozčílením přeskakujícím hlasem, opáčil Petr: "Kdo dostal od něj funkci šéfa církve? Kdo asi?! Já!"
"Klid pánové, klid!" Na to Jakub. "Tohle si vyříkáme, až dámy poodejdou!" "A dámy poodejdou, neboť koho učil Ježíš? Nás! A komu sděloval svá poučení, kterým sice nerozumíme, ale velmi si jich ceníme?! Nám!"
"A víte proč vám?" Na to Marušky. "Vždyť vám to sám naznačil! "Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní." Luk 5:31-32 "Tak buďte spánembohem a hlavně se moc neperte.
"No a vy se zase nehádejte s Martou, jestli je lepší starat se, nebo poslouchat!" Na to Šimon.
A tak ony jdou tiše dál a spory učedníků pokračují.
Až dodnes.
Ti i ty Ho nějak chápou, každý jinak. A to je asi dobře?

O ráji před a za námi

 Lidé hledívají do minulosti lidstva s hrůzou i nadšením.
Nadšení z čeho?
"Vzpomínají" na Atlantidu, nebo moudré a ekologicky rozvážné indiány. Na veselé staré Řecko, či laskyplné kolonie prvotních křesťanů...
...a prdlajz! Pokud vůbec byly, byly to společnosti složené ze stejných lidí jako jiné, jako dnes. Tedy masa indolentů, nemálo  stupidních a násilnických hovad a malá vrstva usilující i něco positivního.
Hledat ztracený ráj v minulosti jest pakárna.
Stejně tak osobně, náš vzpomínkový sentiment vytvořil idylický obraz našeho mládí. Je to však jen směšný blud.

A budoucnost? Nemlich totéž!
Společnost:
Věk Vodnáře, Základní transformace vědomí, Boží Soud... To všechno má už, už, každou chvíli přijít! Už je to tady! Mesiáš! Jesus Is Coming Soon!
Už to přijde, už je to za dveřmi... několik set, tisíc let.
Furt už za chvíli.
A co individuálně? "Zítra začnu nový život" "Jen co dokončím barák začnu si krásně žít!" "Až..."

Žiješ tady na zemi a můžeš hledět vzhůru. Napravo, nalevo, za sebou nebo před sebou, najdeš jen své představy, hrozné či lákavé halucinace.
Krom halucinací  najdeš snad i poučení, varování a inspiraci. Pokud máš na to, chápat co je pravdivé a ne si jen projektovat své touhy a obavy.