Vpřed do doby kamenné

Vzpomínám, jak jsme se smáli (nebo tedy ti zamindrákovaní z nás, co mají potřebu se někomu vysmívat) například černochům v Africe, že: "Spadli ze stromu do mercedesu". Hahaha, to bylo legrace, vždyť oni se báli doktorů, báli se nechat očkovat, aby do nich nevstoupil jehlou zlý duch, odmítali se necicmat s druhými i s mrtvými... No považte, chachacháááá, jak jsou NA ROZDÍL OD NÁS (!) zaostalí. 
Stačil půl rok covidu a byli jsme z velké části stejní. 
V očkování jsou přeci (na internetu to bylo!) nanoroboti! A vůbec, do roka po něm umřeme. Zakaz kontaktu ruší naše tradice a pod rouškou se udusíme. (Ne že by některá nařízení nebyla praštěná).

Myšlení z doby prvobytně pospolné je tady s námi, bez ohledu na kulturní vyspělost jedince, či společnosti.
Jak by se choval ten slušný pan inženýr, učitel, pokrývač... lékař, kdyby byl malér?
Vzal šutr, zabil jiného a sebral mu zásoby. Jak jinak.
Krom pár jedinců, přesně takhle.  
A ve válce? To je už vůbec jasné.

Jediná obrana je převézt etiku do podvědomí. Což znamená tabu, případně desatero vtloukané do hlav furt a furt.
Jenže tabu jsme, pyšní na svoji předpokládanou "úroveň" a "racionalitu" zavrhli. Stejně jako desaterou, coby "tmářství".

Takže je to ložené: Vítejte v době kamenné.
Ke všemu dnes, olysalé opice, řízené pudy mají v rukou kulomety, bomby, drony... AI.