Co z nas dělá pitomce 2 (trochu naopak)

 V minulém jsem postuloval, že pitomci se stáváme pro svoji uzavřenost (zabedněnost) a strach.
Je tedy na čase říci opačnou možnost, tedy že zblbneme, ochotně, pro otevřenost a odvahu! 
Znáte ty dobré (bez ironie!) lidi. Jsou laskaví, vstřícní. Milují dobro a nesnáší nespravedlnost či křivdu! 
Jsou otevření lidem, lásce, dobrotě! Nebojí se ozvat!
Báječné!
Jen mají vypnutou podezíravou skepsi, toto jinak často špatnou vlastnost.
Proto, když jim řeknete, že váš společný známý bije ženu, nebo ta žena jeho, vzplanou spravedlivým hněvem. Mají touhu pomoci napadenému a ztrestat hrubce (hrubkyni).
Ve svém upřímném nasazení si nepoloží otázku, zda informace je opravdu pravdivá, zda chápou  podstatu problému...atd
A stejně  mocně a ochotně ( de facto na požádání)  se rozhořčí, že Ukrajina napadla Rusko, kovid neexistoval a tají nám, že sem je placka.
Ti Frantové Dobrotové jsou hodní a spravedliví. Ale nepřemýšlí. A  klidně, pro dobro, lásku, mír, popraví mne, nebo vás.

Takže to máme ponejprv pitomce ze zabedněnosti, pak pitomce z důvěřivosti emocím. Ti jsou nesmírně snadno zmanipulovatelní.

A kdo nám schází? Pitomci ze zloby, malosti, hovadství. Ti jsou pitomí programově, snad už geneticky.