neděle 27. srpna 2023

A ještě třetí k tomu

 Vono to s ideály je vovšem vošajslich dycky!
Čeže, ďábel nepřichází skrzeva odporné skřety s tvářemi zkřivenými nenávistí a hlásajících zmar.
Jeho předvoj bývají líbezní elfové, plní krásného nadšení a Krásných Ideálů.
Pozvednutí národa, dělníků, žen, dětí, utlačovaných, to je přeci dobře! Je! Jistě že je!
Ale pak přijde vyhybka. Pokud se místo posilování, pozvedání těch či oněch, se začnu  orientovat na potlačení těch oškliváků, co pozvedávaným škodí.
Zbytek zařídí kauzalita. Do popředí se dostanou nejagresivnější pometla, pak dorazí svoloč vrahů, kteří ucíti příležitost.
A už čistí!
Ideál se začne vytrácet, až se vytratí a zůstane jen boj o moc. I ti, kteří měli být pozvedání, pozvolna zmizí ze zájmu.
Vše se upře na nepřátele!
Pak už je vcelku fuk, zda jsme vyšli ze zjevné pitomosti, jako je ochrana čité rasy, nebo naopak bojovali proti rasizmu, zda chráníme dělníky nebo kapitalisty.
Už se čistí, čistíme přítomnost, minulost a budoucnost. "Nepřátele" je třeba zničit, vymazat.
A v pekle bouchají šampáňo a smějí se na plnou hubu.
Z Bibli je "Podobenství o rozsévači". Svatopluk Karásek z něj udělal písničku, která je, řekl bych, přesná.
Není nic divného, že v době mých dvaceti let mne popuzovala, neb jsem samozřejmě chtěl třídit a vyhnat zlo ze světa.
P. S. Tohle samozřejmě neznamená, že bychom neměli zlo pojmenovat a postavit se mu. Říct mu jasné "Ne".  Jen že zásadním cílem nemá být porážka zla, ale vítězství dobra. Posílení dobra, ne vymetání zla. Nevyhánět zlo zlem.

Sváťa Karásek:
https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/karasek-svatopluk/podobenstvi-o-zrnu-a-koukolu-861743

středa 23. srpna 2023

...a ještě k tomu před tímhle

 Největšího vzepětí je člověk schopný (krom sexu) pro seberalizaci. Pro sebepotvrzení.
Moc, peníze, to jsou jen atributy toho, že je OK. Toho, že uspěl, je vnímaný, je uznávaný.
Evoluce nás tak vybavila. Je nutné, aby se savec smečkový snažil zavděčit smečce až k sebeobětování.
Pokud to nemá, skočí po každé nabídce, co mu kterej lotr předhodí. Třeba začne čistit rasu a národ.
To je smysl roztáčení modlících mlýnků, svatých poutí a staveb svatostánků.
"Tohle udělej, tomu přispěj a budeš DOBREJ!" "Smečka bude ráda a ocení to!"
Neškodné a milé placebo, když už není něco doopravdy.
Ovšem, že je možné budovat mírovou Evropu, chránit slabé a... jenže 98% lidí je třeba pro to nejdřív nadchnout.
Zájem je třeba probudit a pak živit. Opakovat, že tohle má cenu, stavět hodnoty. Hodnoty tak velké, jak je velký ten či onen.

Jenže intoš tohle má za samozřejmé a s "blbejma se nebaví".

A blbí si pak pro něj přijdou.

úterý 22. srpna 2023

Ideály humanitní a mloci

 Nejprve trocha zoologie: V každém z nás je kus mloka. Toho z Čapkova románu. onen mlok je někdy vcelku inteligentní, často citlivý a "hodný". Pracovitý a miluje svoji rodinu a ostatní mloky. Mluví trochu patlavě, rád papá a chová maximální nedůvěru k všemu, co přesahuje jeho rodnou mělčinu.
Miluje jistoty a klídek a pořádek.
V každém z nás je ho kus. V někom tolik, že krom mloka téměř není vidět nic dalšího. V někom, jakoby snad ani nebyl.
Když tu náhle zaskřehotá mločí hlas.

Humanita: V malting pot židovství, křesťanství, antiky a vědy na našem kontinentu vznikl zázrak humanitního myšlení.
Chytří a většinou značně ušlechtilí pánové a dámy se zamysleli:
"Člověk, o toho jde a o jeho život na zemi! Nechť jest pozvednut z nedůstojného, tyranství feudalizmu! Ať si sám vybere, svobodně, kdo a jak mu bude vládnout!"
"Ať je zbaven církevních dogmat a sám hledá svůj obraz světa a své místo v něm!"
Nebyl to špatnej nápad! Vůbec ne! Chytrej a ušlechtilej nápad to byl!
Jen možná ne dost moudře a prozíravě realizovaný.
Padl totiž mezi mloky.
Mloků se nikdo neptal, zda se jim to bude líbit. Lidé počítali a přes zkušeností stále počítají (!), že i mloci okolo nás a v nás budou nadšení a vrhnou se na budování a vylepšování humanitní společnosti.
A ono ne.

Vláda věcí tvých: Svět, kde byl předem a navěky, z boží milosti daný svrchovaný pán, pán, který řídil mločí životy byl sice možná hnusný, ale byl předvídatelný. Jeho Jasnost občas sice mloka nevolníka vzala holí přes záda, ale to je přeci jeho právo a alespoň je vidět, že je silný a umí si zjednat respekt!
Otrok na galéře netouží po zrušení otroctví, touží se stát dozorcem a práskat bičem. Nevolník touží být panským kočím, ne zrušit feudalizmus.
Ideály humanitní, liberalizmus a demokracie však zvítězily v boji o moc.
A teď chodí mloci volit!
Nikdy neuvěří, že si doopravdy mohou vybrat, raději si vymýšlí fantasmagorické spiklenecké teorie.
A pak si vyberou a volí. Toho, z kterého kouká, že by se chtěl a mohl stát neomezeným pánem. Tím, který by do chaosu zase vrátil "pořádek a klid na práci"!
Muži humanity, ač už tolikrát zjistili, že tudy cesta nevede, se snaží mlokům vysvětlit, že ten či onen ohrožuje demokracii, svobodu... a domnívají se, že  mloci to nechápou. Jenže oni to (minimálně podvědomě) chápou! Oni nevolí grázly, co chtějí uchvátit moc a "srovnat svět do latě", omylem! Oni je volí právě proto, že to mezi řádky, nebo i nahlas, slibují!
Zcela záměrně hledají ty, kteří onu nejistotu svobody zaříznou!

Ideovno: Takové dogma, pevný vesmír s jasnými pravidly, na které má někdo monopol, to není nic hezkého.
Ale je to tak pohodlné! Svět má jasné hranice, je vysvětlitelný, pochopitelný a předvídatelný.
A oni na mloky s tím, že se mají sami orientovat? Vážně? Sami zjišťovat, zda jsou "OK"?
Honem rychle jiné dogma, honem nějaký chlívek, kam se jde schovat před nekonečným, studeným vesmírem. Všemožné izmy, ezo a samozřejmě to nejnižší a nejprimitivnější - nacionalizmus. Ten na získání statusu "OK" vyžaduje jen narodit se na správném území. Žádné nároky na morálku, chování, snahu, vědomosti.
Chytří, leč nemoudří, humanitní navíc zapomněli, že dát blbci velkou ideu je jak dát dětem ve stohu sirky na hraní. Proto byla "tajná učení"! Žádné úžasné pravdy se nesdělovaly, jen se člověk nedozvěděl něco, čemu nedorostl a co by nepochopil.
Leč velké myšlenky pronikly do nedělních příloh novin. Samozřejmě zprzněné. 
Tak mloci pochopili svobodu, ne jako zodpovědnost a neustálé sebezpytování, zda konám správně, ale: "Si můžu dělat co chci!". Relativitu pravdy, ne jako nutnost stoupat od malých pravd k těm větším, stále se dotazovat a učit se, nýbrž, že když se jim něco zalíbí a plácnou to, je to stejná pravda jako hluboce vyfutrované a faktům odpovídající poznání skutečnosti.

Tážete se milé děti, co v téhle situace, kdy se krásný svět demokracie a humanity rozpadá, dělají velcí humanisté? Snaží se mlokům okolo a v nás vytvořit nějaký rámec, vysvětlující svět, dodat alespoň nějakou jistotu?
Ale kdepak! Zpochybňují zbytky pravd o světě. Bourají pomníky a dožadují se nového jazyka. Hledají koho tak ještě prosvobodnit, co změnit, rozložit, obrátit.
Nic horšího dělat snad ani nejde! Největší vrazi současného, nejlepšího možného světa, nejsou  vypatlaní blbci s holemi, ale jsou to něžní a chytří a vzdělaní lidé na univerzitách, v médiích...

Ufff,


úterý 8. srpna 2023

Vyhnáni k prosperitě

 Jednoho Němce, Joachima Huschku, vyhnali z Gablonz. Po válce, tak jako jiné.
Tenhle skončil v táboře v Bavorsku.
Tam byla opuštěná fabrika, pán se domluvil s americkou správou, fabriku mu dali a také mu tam směrovali vyhnané ze stejného místa, teď už Jablonce.
Pán začal vyrábět to, co uměl. Sklo. Bižuterii.
Bavorům místním se to zpočátku vůbec nelíbilo. Měli málo, spíš nic a teď ještě živit tyhle!
Jenže, brzy začali  vyhnanci živit je! A nejen živit, úroveň akcelerovala z bídy k blahobytu způsobem, že se pro onen jev začal používat termín "Hospodářský zázrak".
Podobně to bylo v Německu, tedy hlavně Bavorsku, často.
Zázrak? Vlastně spíš nutnost. Ti lidé přišli o vše. Majetek, domov, stát, národní hrdost. Zbitý, ponížený, znásilněný se octli v zemi, kde je vůbec nevítali, kde byla bída.
Pokud je to nezlomilo, museli vsadit na jednu kartu život svůj i své rodiny,  dát tomu všechno. Všechno a ještě víc!
Některým to jistě ani tak nevyšlo, ale jiným ano. Muselo. V podstatě muselo!
Mi tak napadá:
Kdyby nebyli vyhnání, místo budování zázraku by hnili v socializmu. Jako občané už ne druhé (jako byli za první republiky), ale žádné kategorie. Kdo by chtěl, ten by si do nich kopl, šance na slušný život nula.
A Německo by nedostalo tři miliony supermotivovaných občanů na realizaci "zázraku".
Nevím, co s touhle myšlenkou dělat, jediné, co mi napadá je:
"To jsou paradoxy, Vaněk! Co?!"

A dost možná, že tahle historické zkušenost i formuje vztah Němců k uprchlíkům?

Zločin a test

Chtěli bychom po bližních, aby byli "čistí". Takoví, co celý život prožili jako Mirci Dušíni, Kájové Maříkové a Zdeničky.
Ale oni tací nějak nikde nejsou. Ten prožil období, kdy ožralý mlátil manželku a děti, ten udával STB... nebo se jen ožíral a jen podepsal, jen kradl, ale málo...
Nojo,  leč to je furt moc! Má být čistý! Zejména třeba politik ve funkci, soudce, učitel, lékař, policista... a já.
A já, protože pokud je někdo přesvědčený, že svůj život prožil bez chyb, bez toho, že by prasil tu či onde, ten trpí nedostatkem sebereflexe, nic víc.
Co s tim?
Vynechám zasloužený i nezasloužený trest lidí či (Bb)oží, jen co bych z toho osobně vyvodil, pro očekávání, důvěru v toho člověka.
Možná to, že pro budoucnost není až tak důležité, co kdo provedl. Důležité je, co s chybou, vinou, udělal.
Schoval jí do šuplíku? Okecal jako nutnost? Omluvil to "situací"?
A nebo už roky se  v pokoře snaží svoji chybu napravit, poučil se a žije jinak?
V tom druhém případě prochází mým testem  integrity.
Tomu prvnímu nevěřím! Je samolibý, umí se stavět krásným druhým i sobě a svůj ošklivý stín dovedně skrývá.
Tomu druhému bych důvěřoval víc. Znám jeho temné a vím, že i on ví a že se snaží nenechat zlé v sobě ovládnout myšlenky a skutky.