Svět plní lidem všechna jejich přání. Bohužel.

 Všechna vaše přání se splní, ó nešťastníci

V šedesátých lidé začali volat: Make Love, Not War! 
Éteričtí mladíci si nechali nerůst vlasy a éterické slečny zahodily podprsenky a spolu pěli písně plné lásky, tolerance a míru.'
A ten náš svět se podle toho začal měnit. A USA byla fakt že demokracie a začal tam mizet rasizmus a předsudky. Evropské státy, co spolu po staletí vedly války, se začaly spojovat k spolupráci!
Pomalu ale jistě to začalo vypadat docela fajn. nakonec padl i bolševický režim nenávisti!
Té pohody začalo být asi až moc? Či co?
Mladí muži ostříhali vlasy a začaly řvát či rapovat z pódií  svoji frustraci a nenávist. Slečny si vzaly pořádný vojenský boty a tvářily se drsně. Natáhly bojové obleky a jaly se likvidovat jiné lidi kopy do hlavy.
Kina začaly ovládat akční filmy, plné násilí a krve, nebo postapokalyptické, také plné mordování.
Ideálem člověka se stala po zuby ozbrojená hora svalů bez citů.
Nejpopulárnější sportem se stává zápas v kleci, málem na život a smrt. Zatím "málem", ale nedělám si iluze, že se nezačne zabíjet.
To je svět, který si sníme a který úspěšně přivoláváme. Svět nenávisti, boje a smrti, v kulisách zmaru.
Média nám vytváří představu o tom, co je člověk. A co má být člověk. 

Ale ano, ještě jsou lidé, co píší o tom že Omnia vincit amor, jsou ještě lidé, co chodí na koncert Vánočního oratoria a co podporují pomoc potřebným.
Ale je jich nějak málo, zoufale málo.

Bánbůh se snaží, ale co je mu to platný, když jsme blbý, proto vyděšený a proto zlý 
V životě lidském i společnosti celku, se zdá vypozorovat jedna věc.  Než nastane Velký Průser, začnou na nás dopadat malé, ale stále ze zvětšující varování, upozornění a výzvy. Když už děda z vousy a noční košili na obláčku viděl, jak to vedeme a že furt nedbáme, poslal fakt velké varování. Covid.
Lidé si uvědomili, že teď by měli nechat malicherných hádek a držet spolu. Společně se bránit epidemii, společně hledat léky, prevenci. 
To si lidé uvědomili a několik dní jim to vydrželo. 
Pak nastalo všeobecné šílení, rozdělení na dvě, vzájemně se nenávidějící skupiny a u leckoho navíc tvorba fantasmagorických teorií.
Sorry volám na obláček, není nám rady ani pomoci.

Orwelle, tys lidi podcenil! 
George jasnozřivě popsal společnost, ve které všemocný Velký Bratr pomocí teroru a sofistikovaným  metod formování psychiky, v do detailu kontrolovaném státě, zavede sledování na každém kroku a do hlav nacpe absurdity, že svoboda je otroctví, bída bohatství a válka mír.
Dnes nosíme sebou spoustu mašinek, co podávají zprávy o každém našem kroku firmám, vládám, a vlastně komukoliv. Kdo nás přinutil? My sami jsme si je, za pracně vydělané peníze koupili a neuděláme bez nich ani krok. 
Co hrozí, když bychom je nenosili? Vůbec nic, jen ztráta pohodlí.
Žijeme v míru a každý si kecá na sítích co chce. Průměrný věk dožití je o desítky let vyšší a prakticky nikdo (v našem euroamericku!) nemá hlad a má někde střechu nad hlavou.
Leč! Co slýchám a čtu: "Nikdy, ani za komunistu, v protektorátu či za třicetileté války nebylo tak zle, tolik útlaku a bídy!" To volají mnozí lidé.
Svobodně hulákají všude, že je strašlivá nesvoboda a dožadují se diktátorů, aby jim svobodu vrátili.
A tak dál.

Naděje. Láska, Víra 
Tady nemám co dodat, tohle je na každém jednom z nás, aby se pokusil nenávisti, rozkladu, poraženectví, zlu a smrti čelit. 
Ale ne nenávistí a rozkladem, ne dalším"anti" a dalším bojkotem, ne další volbou menšich zel. 
Volbou pro, volbou lepšího. Zlo je třeba jen odmítnout a nahradit dobrým. Pokud nebude nahrazeno dobrým, vrátí se a s ním pět dalších sedm,  ještě horších zel (viď Matouši, Lukáši)

Asi půjdu někam napsat: Mate Love, Not War!