Za co nechválit politiky a mezinárodní vztahy jsou jednoduché, jak rvačka v hospodě.

 Je to také zvláštní. Jemně řečeno. Za co chválíme své politiky.

Například: "Ale v něčem má pravdu!"
To má být pochvala? Takhle může znít argument učitele, když obhajuje, že toho naprosto dutého a neschopného žáka nenechá propadnout! Úplně všechno špatně nemá! 
Neměl by politik spíš mít nějakou komplexní představu, která je správná? Nikoliv úplně blbá. 

"Chodí mezi lidi!" A proč to dělá? Za svůj slušný plat a s teamem pomocníků má řeši bezpečnost země, makroekonomiku... ne provádět průzkum veřejného mínění navíc naprosto chybnou metodikou! 

"Alespoň tam nebudou (ty co nemám rád)" A ten kdo tam bude, ten bude lepší? Určitě? Víme že dno neexistuje? Víme, že to co nám přijde nejhorší možné takové zdaleka není?

A ještě malý manuál pro mezinárodní politiku si neodpustím:
Země světa neřídí geniové, naopak, většinou primitivové! Nemá cenu v nich hledat sofistikované plány a v jejich slovech rafinované jinotaje! 
Ríkají-li "Jste naši přátelé!" Může to znamenat leccos. Ale pokud říkají: "Jste nepřátelé a chceme vás ovládnou, zničit..." myslí to vážně! Opravdu vážně, tak vážně, že už se ani nenamáhají to skrývat.

Pokud někdo fyzicky útočí je agresor. Velice prosté, co je na tom k nepochopení?