Pašie podle JDP

Je dnes jedno, zdali to bylo přesně tak, jak píší evangelia, důležitě je, co to říká nám.
Ježíš na svátky přijíždí do Jeruzaléma a dav volá: „Hosanna synu Da­vidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na vý­sostech!" (Mt 21,9)
„Celý svět se dal za ním." (J 12,19). Dav miluje svého krále, padá na kolena, květy létají!
Život by za něj dali!

O několik dní později pak tentýž dav huláká: "Ukřižovat! Ukřižovat!" (Mk, 15,13)
Chtějí ho vidět jak trpí a umírá. Kdyby ho Pilát pustil, sami by ho rozsápali. 

Je to možné?Jak mohli ti lidé takhle otočit? Je to chyba v textu? Nebo nějaké strašlivé specifikum obyvatel Judee kolem roku 0?

Nic na tom divného není. Chovali se tak, jak se chová lidský dav vždycky a všude. A jak se chová i dnes.

Když přijížděl do Jeruzaléma, řekli jim Ježíšovi žáci a obdivovatelé, že je Mesiáš, spása a svatý.
A tak ho milovali.
Dokud jim zase jiní neřekli, že je podvodník, zločinec a zhouba.
No a tak ho nenáviděli.

Naše slavné Názory nejsou výsledkem našich úvah, jen papouškujeme co jsme slyšeli. Nejprve reprodukujeme rodiče, pak vyrosteme - a dle sympatií, toho koho slyšíme prvního a hlavně toho, kdo umí manipulovat.

Znám jen několik málo lidí, co alespoň občas, někdy, v nějakých případech, přemýšlí nad tím, co, kdo, jim  říká. Kontrolují informace, jejich věrohodnost. Ověřují, jdou k pramenu. Nemyslí podle předem připravené šablony ("to bude nějaká lumpárna" například). Nekopou za "svůj team" smečku...
Pár lidí, já snad také, někdy, alespoň někdy opravdu přemýšlí (ne, přemýšlení neni fantazírování na téma).
Zbytek jen poslouchá svého hlásného troubu a opakuje slyšené. Nevadí jim, že ještě včera říkali něco jiného. Nevadí jim, že realita je zcela zřetelně jinde. nevadí jim snůšky fantasmagorií.
Milují bizarní, odmítají šedou skutečnost.
Milují pocit své výlučnosti, výlučnost toho, kdo zná "skrytou pravdu".
Utíkají před nepříjemnou realitou.

Co s tím?
Doufat, že se dav nedostaví před naše okna a nezačne hulákat "Ukřižovat!"?

Hmmm...