Dnešní doba, to je hrůza! Fakt?

 Furt to slyším. Žijeme prý v hrozné době! Možná prý vůbec nejhorší! (?) Už nemá cenu se ani o nic snažit.

Mno, jasně, mládí to tak vidí asi vždycky. Hyperkriticky, tak je to dobře.  Já jsme to také tak viděl.
Inu, tenkrát bolševik nade mnou, perspektiva jaderného konfliktu s obětováním Evropy reálná, cestovat maximálně po republice. Perspektiva bydlení? Leda mnoho let života obětovat, a po práci a o víkendech stavět. Ekologie? No..

Jasně, dneska to je občas těžké, perspektiva všelijaká.

Ale kdy to tedy bylo dobré?

Doporučují tyto odkazy:
Války: https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_v%C3%A1lek
Mory: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pandemie
Hladomory: https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_hladomor%C5%AF

Ty hodně staré události tam jistě nejsou ani zdaleka všechny.
Ale je to jedno za druhým, stále a furt, většinou společně.
Stojí za o se kouknout, kolik procent na to či ono zemřelo. Bývalo to i v desítkách procent, celé oblastí vylidněné.

Ani válka, ani mor, ani hladomor nejsou něčím dávno překonaným, co se nás už nemůže týkat. Naopak, jedno, druhé, třetí je aktuální hrozba... stejně, jako tomu bylo vždycky. 
To jen posledních pár desetiletí ve střední Evropě a Severní Americe nás rozmlsalo.

Vůbec si nemyslím, že (ten náš tady) svět je ve stavu, kdy je nutné s ním něco zásadního dělat, změnit ho. Spíš že by bylo krásné, kdyby to co je, ještě chvíli vydrželo!
Protože lepší se nenabízí.
Ale horší hrozí akutně! 

Život bez formování skupinou

Když člověk žije mezi lidmi, jeho přirozenost jej vtahuje do konformity. Přizpůsobuje se, toleruje, nahlíží, koriguje svůj vkus i chování. Přijímá morálku, hodnoty a témata. A také přijímá jazyk smečky.
Nehodnotím, je-li to dobře, nebo špatně, prostě to tak je. A má to své dobré, i špatné.
Žije-li převážně sám, začne mít své žebříčky hodnot.
Začne mít svá témata.
Začne mít svůj jazyk.
Osamění vytváří výlučnost, výlučnost samotu a tak dál, pes jitrničku sežral.
Pozvolna se nemá nejen s kým bavit, ale ani o čem bavit a pomalu přestává být vůbec srozumitelný. 
Velká témata druhých jsou pro něj často fťákoviny a jeho velká témata jiným nestojí ani za zdvořilý zájem. "Prostě úžasné"  mu přijde nezajímavé a naopak. Potřebuje překladatele.
Takový člověk je většinou vcelku oblíbený. Zastává funkci obecního blázna, podivína, odstrašujícího příkladu, jak dopadne ten, kdo s ostatními nefandí "našim zlatých hochům", nechodí na pivo a nezná tv seriály.

Takový člověk někdy (až tak daleko to  jeho autoexkluzí občas dojde)  píše nesrozumitelné blogy a webové stránky do hlubin internetu. Nesrozumitelným jazyk, nesrozumitelné myšlénky!

Až tak daleko to někdy dojde, no fakt že jo! 

Až tak daleko!

Volby, part 2

 Ovšem! Nejzásadnější je pro výsledky voleb co? No přeci první a druhý dojem!
Protože dál, než za první a druhý dojem obrovská část voličů nejde! Jsem přesvědčený že ta větší část.
Vůbec je nenapadne zkoumat, co se dá od dotyčného čekat. A už vůbec ne, co to přinese v praxi.
"Fešák!" "To je borec!" "Ten jim to nandal (to tady znamená, že se chová jako arogantní hovádko i když kecá kraviny)!"
To řekne první dojem.
Ten druhý dojem je, že prosazuje něco, voliči milého. Otázky, zda to skutečně prosazuje, co by prosazení takové věci přineslo v důsledcích, jaké jiné témata bude dotyčný tlačit, koho zastupuje a proč... Tyhle otázky jsou na tohoto voliče moc  složité, otravné. 
Pokud první a druhý dojem stačí k takovému nadšení, že jda, jdouc, jdouce kolem volební místnosti mu to hodí, tak mu to hodí. 
Kdysi tu vyhrálo "lidové kníže!" "Kníže pije pivo v hospodě!" "To je borec!"
Andrejko vyhrával, když zapůsobil jako hodnej strejda, co peníze co "Oni kradů" rozdá lidu. Jeho minulost fízla, podvodníka v privatizaci? Absence programu? Ignorování dlouhodobých investic pokud na nich osobně nevydělá? Tohle voliče nezajímalo.
Když ale žvatlavej, ukňučenej strejda narazil v prezidentský volbě na vousatého chlapáckého generála, byl druhej. Protože dojem.
A teď. Hranatý, libově frajerský Turek,  co zatočí s "Těma magorama z Bruselu co mi zakazují pálit petky" Nic víc a nic dál. Jestli hajluje a jestli zbohatl na podvodech? "Ale je šikovnej!" 
V jiných zemích totéž.
Ať mně milý, nebo nemilý, vyhrávají a prohrávají zejména pro tohle.

Nic nového, Kennedy kdysi v USA vyhrál, neb mu to v debatě s Nixonem slušelo mnohem víc, než protikandidátovi.

Mečiar vyhrál, když zpíval o Slovensku,  ve velkém sboru a s projekci krás země. BTW, geniální nápad! Politik ve sboru jako "jeden z nás". Byl tak spojený se zemí, lidmi, historii...

A stále se najdou nešťastníci, co chtějí při volbách něco složitějšího vysvětlovat lidem

BTW 2 Právě jsem se dočetl, byl to normální placený komentátor z celkem normálního tisku, že Turek, Konečná a Babiš jsou dobrý, protože v něm budí emoce! 
Takže prostě tak to je. To je nás svět. 

Průser z automatického přijímání informace

 Miliony let to byla výborná evoluční strategie. Srnka hodila bílým zadkem a rozeběhla se, všechny hned za ní. Nejspíš ví, proč utíká, když budu čekat a ptát se" "Opravdu hrozí nebezpečí?", téměř jistě dopadnu špatně.
I ten pračlověk takhle úspěšně fungoval! "Medvěd!", Cizí tlupa!" "Tohle je jedovatá bobule!" "Tímhle směrem je jídlo!" "Sem nechoď, sežere tě tygr!"
Občas to byl falešný poplach, občas už tenkrát fake news (bobule šlo jíst, ale informátor je chtěl sežrat sám), ale vyplatilo se raději ihned uvěřit a podle toho se zachovat. 
Omyl, podvod, byl většinou rychle rozpoznatelný. 
Čas pokročil a společnost je mnohem složitější, fakta nezřejmá prvním pohledem. Ale náš návyk, který nás tisíce, miliony (už jako trilobity) let chránil, ten návyk zůstal. Návyk brát vše, v první vteřině, jako Pravdu.
"Prezident je reptilián (ještěr)!" "Ohrožují nás chemtrails!" "Tihleti (někdo) nemusí platit v obchodech!" ..."Vašík Havlů seděl na klíně Reinharda Heydricha!" Tyhle fámy jsou za použití několika neuronů v mozku a všeobecně známých faktů lehce vyvratitelné pitomosti. A stejně se drží v hlavách! Přijaty automaticky jako fakt se staly vlastnictvím, součástí osobnosti a tedy zuřivě bráněným faktem nejfaktičtějším! 
" Mařena se vyspala s Lojzou!""Starosta krade!" Tohle už nejde jen tak lehce vyvrátit, leč, podivně ale logicky, jde to lidem vymluvit mnohem lépe, než zjevné hovadiny. 
Máme tendenci přijmout cokoliv co uslyšíme, nebo přečteme, ihned, z fleku, jako pravdu! Máme to všichni, sleduji to i na velmi inteligentních bližních, sledují to na sobě samém. 
Ubráníme se někdy, jen máme-li na problematiku už předem, před onou přilétlou fámou, vytvořený názor, postoj. Pokud už soudím, že reptiliání mezi námi nejsou, ubráním se. Pokud mám rád starostu, neuvěřím jen tak lehce, bez důkazu. 
Pokud k věci vztah, ani fámě odporující předpoklad nemám (reptiliáni nejsou, starosta je slušný člověk), nebo dokonce fámu vítám pro její souhlas s mým postojem, výsledek je jasný.

Co dělat se sebou je jasné: Stále a důsledně po prvním a nutném "Jééé, no teda zírám jak to je!" si říct: "A fakt to tak je?" A vrhnout se na ověřování, zapojit mozek. A nebo si říct: "Musím tohle vědět?" a prostě to zařadit mezi nerozhodnuté pro nezájem ("nevím o tom dost, nekecám o tom a do toho!")

A co dělat s miliony ostatních, co fámy, fake news žerou jak nezavřený? 
Tak to fakt nevim.

Ještě k Learovi, pamětí jeho ošetřujícího lékaře, docenta Šaška

 Pan profesor Audsides nám teď přednese něco se svých objevných objevů.
"Pane profesore, máte slovo!"

Na cestě skotskými rašeliništi, kde jsem sepisoval své, dnes již slavné dílo: "Meč Excalibur jako falický symbol a jeho význam v díle Tomáše Akvinského a diracových rovnicích", jsem narazil, pod hnízdem pěnice pokřovní (Sylvia curruca) na prastarý spisek. 
K nemalému překvapení jsem shledal, že se jedná o paměti pana Frank Jestera, prvního historického adiktologa (v českém prostředí by byl docentem  Františlem Šaškem PhD), který se již v té době zabýval léčbami závislostí a dokonce postavil první kliniku tohoto druhu, jakýsi praapolinář.
Je zřejmé, že pan William Shakespeare tyto vzpomínky četl a přetvořil historické skutečnosti i využil, spíše zneužil líčení delirijních stavů pacientů, které pak vydával za skutečné děje! To je ovšem neslýchaná drzost! 
"Kolego Jestere, jak to bylo? Povídejte:

Pacienta, exkrále pana Leara a pana Glostera, který byl jeho kumpán z nekonečných piatik, jsem převzal na žádost dcer pana Leara, Goneril a Regan, pana Glostera pak na žádost jeho syna Edmunda.
Bohužel, jednalo se již o paliativní péči, těžce závislí pacienti se k nám dostali už je stavu hlubokého psychického rozkladu, exhausce, demence a v případě pana Glostera i slepoty, zaviněné konzumaci metylalkoholu.
Bylo to hrozné. Když ti dva měli delírko, to bylo divadlo! To byly scény! Hroznej tyjátr! 
Že jim je zima. Jo, na luxusním pokoji pro kulichy! Klepali se v absťáku! Do toho halušky, že prej je bouře! Blesky! 
Nebo si povídali jakoby se mnou! Celý nesmyslný litánie s nějakým přeludem, kterého měli za mne, si vymýšleli.
Aby toho nebylo málo, ty hovadiny vyřvávali v blankversu!
Lear se navíc obnažoval, lítal tady nahatej!
Ty dvě dcery Leara, to byly zlatý holky! Platili mu léčení a chodily za ním na návštěvy. A ten starej, pomatenej dědek dělal, že je nevidí! A furt prej Cordelie, kde je má milovaná Cordelie! Ta byla nejmladší, třetí aplégr.  Přitom tahle jim milovaná  zlatokopka, sbalila francouzskýho krále a fotrovi ani neposlala esemesku k narozeninám! 
 To bylo fakt tragický! Tragédie, snad největší, jako jsem kdy viděl!
O toho Glostera se zase staral Edmund, levoboček. Měl ještě syna Edgara, ale to byl strašnej hajzl a nakonec zavraždil i bráchu! 
Edmund navíc zachránil celou zem před to potvorou Cordelou a jejím starým!
Jí a tomu jejímu byla celá Francie málo a chtěli dobýt i Anglii. Ona se  takhle spojila s Francii! Vlastizrádná mrcha! 
V Anglii vládly dvě holky a holky tenkrát moc  nebojovaly. Leda ve Francii tamta Jenča. 
Strašná situace!
Naštěstí tady byl Edmund! Postavil se do čela armády, porazil Francouze a zajal Cordelu a pak tu krávu nechal pověsit! Báječnej. 
No, a tohodle chlapa zákeřně zabil ten hajzlik Edgar. 
Tak jsme Edgara čapli a nezabili, ale poslali do Čech, ať jim tam pozvedne genofond a poučí je o bratrské lásce v panovnických rodech. .
A za krále si vybrali Richarda III.
Jo, ten Edmund byl levoboček. A víte kdo byla matinka? No přeci Ofélie, ta z Dánska, dcera Polonia! Ona se tenkrát neutopila, to byla fingovaná sebevražda. Toulala se světem a vedla dost divokej život. Málem jí jednou z žárlivosti zabil nějakej Othelo.
No a tak se nechala zbouchnou Glosterem.
Gloster si jí chtěl vzít, za svědky jim měl jít Romča Monteko a Julča Kapuletů, ale nakonec ze svatby sešlo, ty dva svědci vzali nějakej blbej konec.

Profesor pAutsajd dočetl a povídá: "Mi napadá, sli ten Willy neobšlehl z pamětí Jestera víc, než jen kus Krále Leara?"

Learovo a Glosterovo delírium (část)
https://youtu.be/Xi0xmaBgjDk?si=51Cffiat2qw94O_N

Dvě verze Krále Leara

 Ta první verze, od jistého Shakespeara Williama, je známá. Tragédie ze všech tragédii nejragédovatější! Dokonce se hrává často s méně tragickým koncem, aby diváci neprobrečeli teppichy durch.
Král Lear v ní předává království svým dcerám. Ptá se jich, jak jej milují, dvě říkají že moc, nejmladší Cordelie, jim milovaná, neumí svůj cit vyjádřit a zklamaný král jí vyžene. Ona uteče a ve Francii se provdá za francouzského krále. 
Sestry ale krále vykopnou, on bloudí, zešílevší, spolu se svým šaškem (později i Glosterem), krajem .
Máme tu linku vévody z  Glostru a jeho synů, prvorozeného a zavrženého Edgara a levobočna Edmunda, podlce, co zmanipuluje otce, aby zapudil staršího syna a později nechá otce oslepit.
Až slepý Gloster prozře, šílený Lear pochopí. Slepý konečně jasně vidí, šílený konečně chápe.
Cordelie a její manžel se rozhodnou krále zachránit a vytáhnou s armádou do Anglie. Jsou poraženi a Edmond, který velí části vojska Anglie, nechá Cordelii popravit. Lear umírá žalem. Starší sestry se zabijí, Edmund je zabit bráchou, Gloster umírá. Jen Edgar přežije.
Všichni pláčí nad Learem a Cordelií a tím Glosterem a plivou na ty dvě sestry - bestie a Edmunda.

A co takhle: Starý, ješitný a značně vypitý Lear se už nechce a nedokáže starat o zem, ale jen pařit. Ptá se dcer, jak ho mají rády. Starší odpoví po pravdě že dost. Mladá, jim rozmazlená ambiciozni Cordelka má ale vyšší ambice, než vládnout třetině země. Mlčí a nechá se vyhnat. Vyhnat? Okamžitě si to zamíří k francouzskému králi, kterého si vezme a je královnou! Francie! Zatím! Má svůj plán! 
Zbylé dvě holky vládnou, mají toho plný kecky a do toho Leara na krku. Ten se obklopí bandou ožralů, kurevníků a výtržníků a s nimi pořádá u dcer nekonečný mejdan. Všechno poblitý, dvorní dámy znásilňovaný, občas někoho zabijou, řev celé dny a noci. 
Tohle fakt nejde. Learovi už vyloženě jeblo. Leara nechají v péči nejlepšího adiktologa té dobý, doc Františka Šaška (Frank Jester) Ph.D.
Ten z Glosteru. On má dva syny. Lepší je Edmund,  myslí na blaho země. Edgar se furt někde fláká, ani nechodí domů, ani se u fotra nestaví na vánoce!
Gloster taky pije všechno co teče, jednou se napije metylalkoholu a oslepne. 
Cordelie vytáhne s francouzskou armádou dobýt Anglii! Ta se nám vybarvila, co! Prej jde zachránit papá! No to určitě! Pro toho alkáče v terminálním stádiu Francouzský král zahájí válku! Tohle Willíku vykládej malejm dětem! 
Neštěstí je poražena statečným Edmundem a po právu popravena. Nebohý Edmund je zákeřně zabit povedeným bratříčkem, který si uvědomil, že může udělat karieru. 
Kdo zavraždil starší, slušné a dobré sestry, to se neví, hází to jeden na druhého. 
Gloster umírá na syfilis, Lear na delirium tremens.
Jedinej přeživší je ten malej hajzlík Edgar. 
To je fakt tragédie! 

Jeden příběh jde vyprávět velice rozdílně, jinak jde chápat jednotlivé postavy. 
A v životě je to nemlich takový.